Lenivá chřipka

28. ledna 2013 v 21:20 | ANet |  Moje řeči
Sama si uvědomuju, že rozchod je opravdu hrozná věc.
Ne proto, že to člověku ublíží- ale proto, že to je tak brutální vytržení ze stereotypu, kvůli kterýmu jsem to ukončila…. Že to kolikrát člověk nezvládne - ne, vůbec to nesrovnávám se sebou…
… a dělá takový věci, který normálně za ta léta nedělal.
Někoho ta vlna volnosti strhne- ne, zase to nepřirovnávám vůbec k sobě…
… a začne kašlat na všechny věci, který pro něj byly důležitý a začne si docela slušně užívat. Ale vždycky je tam nějaký ale… užívání a ta paráda kolem časem ztratí pozlátko a přestane se to líbit…
Ale co dál? Kašlat na všechno taky nemůžu, ještě bych se nachladila… Před maturitou… BOŽE!
Pomoz mi…
Hepčí...
 

Zlatě podělanej střed

27. ledna 2013 v 20:34 | ANet |  Moje řeči
Kde je ta hranice, kdy si člověk konečně uvědomí, že je to moc? Že tohle už se nedá, sekne se vším a konečně se svobodně nadechne s pocitem, že se na všechno konečně VYSRAL.
Nejsem krásná ani ošklivá
nejsem inteligentní ani blbá
něco v hlavě mám... ale nasráno to není...
Tak co jsem?
Podělanej zlatej střed, na kterej si každej ukáže a řekne si, že není tak blbě, aby nemohlo bejt hůř a když se najde něco lepšího.... beze všeho! Táhni...
A proč vlastně zlatej, o zlatej by se všichni tahali, hovno zlatej... podělanej je ten střed
To Vám pěkně děkuji dámy a pánové... Jsem asi magor.

Být sobecký...

25. července 2011 v 20:34 | ANet |  Moje řeči
Zase se na tebe obracím, milý deníčku, když je mi nejhůře...
Když chci dělat rozhodnutí, chtěla bych se zavřít do černé komory a nenechat se ovlivnit názory druhých. Aspoň jednou bych se chtěla rozhodnout sama, nelitovat u toho ostatní, nemyslet na následky, ale myslet jen na sebe.
Být chvíli sobecká, ale na druhou stranu bych se pak lépe dokázala vyrovnat se všemi následky.
Je jen škoda, že je tu tolik faktorů, které nám to rozhodování ztěžují a ovlivňují náš úsudek, že když cítíme štěstí, není to jen naše štěstí, ale jsme šťastni za druhé. Když chceme plakat, pláčeme pro druhé a konečně, když chceme být sami, chceme být sami od ostatních...
Proto - být sobecký - znamená, být šťastný sám pro sebe...
 


Need!

17. února 2011 v 21:23 | ANet |  Moje řeči
Potřebuji pozitivní motivaci... Potřebuji ji jako sůl!
Tenhle týden je kritický v tom smyslu, že jsem opět ztratila sílu se snažit BÝT. Být ta, kterou se snažím být už přes půl roku. Prosím, řekněte mi, že jíst sušenky je ztráta času, že cvičím pro můj dobrý pocit... a držet se zdravého životního stylu je nejlepší věc, kterou můžu do budoucna udělat...Prosím! Řekněte to. Potřebuji slyšet vlídná slova, která by mě zase dobyla na další dobu...
Cítím se jak prašivej pes. Nemám žádný poslání. Tenhle týden jsem si všechno vydobyté zkazila... Snědla jsem toho tolik!!! (!!!).. Ach, moc mě to mrzí, protože se tak moc snažím žít zdravě. Být zdravá a cítit se skvěle... mít dobrou náladu a teď to takhle zkaňhám...  

Groteskní situace...

15. února 2011 v 0:05 | ANet |  Moje řeči
Pravidlo č.1: Nikdy, ale opravdu nikdy se nepřejídejte před tím, než co jdete do posilovny. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že se to opravdu nevyplácí. Sem tam vám "to" ujede a to, že se z toho těší půlka posilovny je jeden příjemnější fakt. Ale to, že se nemůžete nadechnout - je věc druhá...

Nepsala jsem článek asi trilión let - možná někde za dinosaurů by se nějaký našel (kvality ovšem ucházející). Marné pokusy o výlevy mé teenagerské fantazie se poněkud zvrtly v emocionální proslov malého děvčete chtícího barbie ve výloze a obhajující své náraky na to, proč ji nutně potřebuje. Prostě a jednoduše si představte 16-ti letou slečnu stát před hračkářstvím a plačíc své matce do sukně- spíše už do výstřihu- dožadující se Barbie ve výloze. Nepěkný pohled a v dnešní době poněkud nereálný.
Po dvou hodinách spánku a následného úlevného vzbuzení je mi už od žaludku lépe. Ovšem v posilovně jsem své křeče do břicha, při kterých jsem pokaždé musela slézt z rotopedu, vysvětlovala nevědoucím mužům jako žesnké problémy. Ale chudáci chlapi, kterří si odteď myslí, že se při měsíčním cyklu neuvolňuje jen krev z přední části, ale i jakésy hnací plyny z části zadní.
To by mě zajímalo, jak si to ti muži v té hlavě srovnají...  

V normálu...

6. září 2010 v 20:27 | ANet |  Moje řeči
Hlásím se po opravdu dlouhý době. Ani vás asi nepřekvapuje, že se u mě nic nezměnilo, protože jak jste se mohli dočíst ve starších pravidelných článcích, můj život je vlastně jeden velký guláš plný stereotypu. Ale přeci jen, pár věcí se tu změnilo, tak vám je alespoň trochu nastíním.

I found myself, in USA...

16. července 2010 v 22:32 | ANet |  Moje řeči
Prohlížim si fotky mojí bývalý spolužačky, která je právěv Americe na celé prázdniny. Asi bych nebyla člověk, kdybych jí tohle nezáviděla, že? Víte, ne nevíte, nemůžete vědět, jak já po týhle zemi toužím, jak bych tam chtěla jet, žít tam a být součástí toho všeho....
A když tak projíždím její fotky, vlastně si říkám, čeho já jsem dosáhla? Myslím, že ničeho. Vůbec ničeho. Vždyť se na ni podívejte. Ona je krásná, umí skvěle anglicky, má peníze a všechno je tak, jak ona si usmyslí. Ale ne protože je namyšlená a ubohá- ještě něco horšího, ona je krásná a chytrá zároveň... Moc ráda bych dosáhla toho všeho jen svojí pomocí, bez peněz rodičů, žít na vlastní noze. Vím, že je to možná trochu morbidní plán s ohledem na můj věk...ale tak jediný, aspoň trochu reálný sen, který mám - a že jich nemám málo... věřte mi.

Super holiday...

8. července 2010 v 7:46 | ANet |  Moje řeči
Proč je tahle blbá finanční krize? Kdyby nebyla, možná bych měla brigádu a možná bych si mohla něco přivydělat do kapsy :(. Takhle je to uplně na nic- na nic na nic. Protože a jelikož na tom rodiče nejsou finančně taky nejlíp, nebudu si moct užívat skoro vůbec. Tak tedy potom nevím, jak si mám ty prázdniny vychutnat. Přeci jen si přiznejme, že v dnešní době se všechno točí kolem peněz. :(

Not alone...

30. června 2010 v 22:43 | ANet |  Moje řeči
"Prospěla s vyznamenáním"- stálo tam a já věděla, že ze sebe mám radost a konečně se aspoň ty dva vytoužený měsíce se budu moct trápit všim, co jsem nestihla po celej rok (...a že toho je). Uteče to jako voda- to znám, ani se nestihnu vykadit pořádně a už je tu začátek nového školního roku. Achjo, ale doufám, že teď jen přemýšlím hodně dopředu a fakt až se jednou probudim, tak si neřeknu "Jééjky,to už je třicátýho srpna?" Zatím to vidím tak, že tašku pohřbím někam hodně hluboko do skříně a opráším ji až nastane ten správný čas...

Špekynzn

21. června 2010 v 21:12 | ANet |  Moje řeči
Tak jono... všechno to sem plácnu. Jedno za druhym- možná všechno najednou...

Nevim jak je to možný, ale pořád držim nějaký diety, chodim běhat... a prostě ty špkynsni tam sou, jako co s nima mám dělat? To je strašný. Proč musim bejt zrovna já oplácaný čuně? Hnusnej špekáček?...Vim, že kdyby mě to tak strašně sralo jak píšu, tak prostě držim hladovku, nebo nějakou brutální dietu. Jenže nejhorší je, že mě to tak neštve-že mám hnusný špeky na břichu, oplácaný celulitidový stehna, povislou prdel, holej hrudník.... Kdyby se ty špeky daly přečarovat na prsa, tak mám nejmíň dvanáctky....

Day by day

11. června 2010 v 9:21 | ANet |  Moje řeči
No teda,taková doba, co jsem tu nebyla, až se stydím. Jenže v tomhle počasí to vážně nejde.No i když ne že by nebyla pravda, že u počítače nesedím- musela jsem včera do půl 1 ráno dělat závěrečnou práci... Ale jinak si jdu radši ven zaházet  s fresbeečkem, nebo jen tak lenošit k vodě s nějakou dobrou knížkou. Víte, tohle počasí jsem si přála, ale je paradox, že takovýhle pařáky bych klidně odložila někam do pryč...

Rekapitulace

30. května 2010 v 8:56 | ANet |  Moje řeči
Včera byl moc krásný den, nemyslíte? Takovýho tepla a to sluníčko...mmmm... Škoda jen, že už tomu dneska tak nebude. No ale včerejšek,myslím, jsem využila krásně. Dopoledne v Náchodě nakupovat a na oběd, po obědě zpátky domů a na kolo, ale trochu jsem to přehnala.Bolí mě teď celej člověk a mám poškrábaný nohy od toho krásnýho pádu. Auvej. Ale to k tomu patří...

Lovely hair!...

27. května 2010 v 21:09 | ANet |  Moje řeči
Ach nééé.. Moje milovaný vlásky- nádherný, krásný, milovaný vlásky, jsou naprosto zničené víte? A víte čím? Peroxidem! Ach né, proč se snažim bejt něco, co nejsem a nebudu? Na nějakej peroxid prdím, aspoň mi pěkně chytne moje miloučká červeňoučká barva, kterou miluju už půl roku- tak proč bych na tom měla něco měnit...

Paradox.

23. května 2010 v 19:20 | ANet |  Moje řeči
Víte co je paradox?
Je tomu asi rok zpátky, co jsem si říkala, že je asi lepší se na nikoho nevázat, být sama se sebou a být spokojená z tý svobody. Ale po půlroce s jedním člověkem si už nedokážu představit život bez té krásné svázanosti s druhým a být sama. Sama o sobě přemýšlet, nebrat se jako jedna duše ve dvou tělech a být pořád...jen prostě já. Teď jsem strašně spokojená, že vím, že se na někoho můžu uvázat, pěvně se s ním spříznit a moci někomu věřit. Nebýt prostě sama...

Living...

19. května 2010 v 22:05 | ANet |  Moje řeči
Co vyplňuje vlastně můj dosavadní život? Tak to opravdu nevím, protože jsem tak zaneprázdněná, že nevím, do čeho hupsnout dříve, tudíž z toho vyplývá totální znuděnost...

Sign...

16. května 2010 v 19:39 | ANet |  Moje řeči
Pcha. Pěkně si poslouchám nové CD jedný zdejší kapely a moc se mi líbí, což mi zlepšilo neskutečně náladu a už mi ani nevadí, že nemám úkol na DEG a ani už se mi nad tím nechce přemýšlet... Tenhle víkend mě neskutečně naštval tím počasím. Včera a předevčírem lilo jak z konve a když už jsem si řikala, že dneska by to mohlo dopadnout lépe, fučelo to venku jak nějakej hurikááááán....

Tlumiče...

12. května 2010 v 21:04 | ANet |  Moje řeči
Ten článek, co jsem publikovala možná před půl minutou, se mi nelíbí...
Jako v tom smyslu, že mě štve, že neumím vyjádřit co cítím...
Když si položím otázku "Co cítím?", co si vlastně odpovím...?
Zrovna teďka bych řekla, že se cítím absolutně pod psa, že mě to všechno ničí a že kdybych se každou starostí měla o mikromilimetr zmenšit, dnes se smenším aspoň o tři cenťáky...
Achjo, ale miluju svůj blog. Je to jedinej přítel, kterej jaksi rozumí mýmu chápání a jen tiše přikyvuje...

Dnes...

Sedíme v hospodě, já piju čaj, ostatní kámoši pivo. Baví se o motorkách.

No entrance in the midlle of Eden...

12. května 2010 v 20:43 | ANet |  Moje řeči
Všechno, absolutně všechno se na mě dneska sesypalo. Prsty se mi plíží po klávesnici, přemáhám se, abych se nerozbrečela a mám strašnou chuť do něčeho kopnout. Dvě věci, který jsem si domluvila- na ty jsem zapoměla a půlka světa je na mě naštvaná... Nevím, momentálně nechápu, jak to mám všechno vyřešit, Je toho na mě sakra moc na jeden den...Moc, moc moc!!!!

No summer?

10. května 2010 v 19:21 | ANet |  Moje řeči
Je skoro za námi další den z ne moc pěkného léta, které se prý podle meteorologů ani nemá dostavit (??!)...

Night minds...

9. května 2010 v 1:54 | ANet |  Moje řeči
Sedím tu a přesmýšlím, proč se to sakra všechno tak RYCHLE otáčí? V jednu chvíli si připadám šťastná, že to moje srdce nepobírá a av další moment se to absolutně přetočí a já jen čekám, až se celej svět zhroutí... Všechny ty zlý chvíle jsou tu třeba jen proto, abychom se mohli těšit na ty lepší, na ty krásnější...(-tím se můžu chvilku utěšovat, než mě napadne jiná teorie)...

Další články