Květen 2009

Požádání Schváleno :))

31. května 2009 v 19:05 | Anetka:-) |  Moje řeči

Tak BAuu. Doufám že ti udělám radost, i když ten obrázek opravdu není světový.
Přesvědčila jsem se, že ze mě malířka nebude.
Přesto ten obrázek mám ráda...
(Na komentáře jsem připravena)
Obrázek pod čarou :))

Do..- co?

31. května 2009 v 15:54 | Anetka:-) |  Moje řeči
Dokoukávám Stmívání...
Dodělala jsem si referát...
Dojedla jsem bonboniéru...
Douklidila jsem si v pokoji...
A jdu kreslit.. :))

Tak až to dodělám, něco nepíšu :))
Snad mě napadne nějaký téma...

Mini oslavička na Blogu :))

31. května 2009 v 10:03 | Anetka:-) |  K Mému Blogu

Ahojky. Takž jen takové malé oslavení mého 101 článku.
Teda tady s tim je to 101.
Je to zatim nejvyšší číslo, co jsem za měsíc měla. :)
A to z toho moc ani není těch kopíráků, ale moje řeči :)
Samozřejmě to nebudu nějak hrotit, ale už jsem myslím dosáhla toho,
čeho jsem dosáhnout chtěla.
A to, že jsem se osamostatnila.
A to, že mám stálé čtenářky.
A to jsou - BAuu a Oll, které mi zpříjemňují dny,
které tady s vámi strávím :)
Jsem jim moc vděčná a doufám,
že čase třeba někdo pribyde :)


A když už jsem u těch stálých čtenářek, asi bych mohla říct, že blogy těhle dvou slečen navštěvuji také a ráda.
No a protože jsem jejich stálá čtenářka, asi bych o nich mohla něco vědět že?

Tak tady jsou mé postřehy:

BAuu: Osmnáctiletá studentka. Má přítele Vaška, který čte její výtvory na blogu. Ráda maluje a její výkresy jsou krásné. Má kočku a psa. Ráda poslouchá Paramore. Její bratr je myslím o dost mladší a její články jsou skvěle naladěné a dají se výborně číst. :))

Ollinka: Řekla bych náladová slečna. Studuje gympl. Na svém blogu také ráda píše. Snaží se pstá poutavé články, což se jí také vede. Rozebírá svoje myšlenky a pocity, což je moc zajímavé. Uplatňuje svoje názory, které jak se zdá má podobné jako já. Je to další ze skvělých blogů, na který jsem narazila :))

Ach ty babičky...

31. května 2009 v 9:29 | Anetka:-)
Rozhodla jsem se, že napíšu článek, který mi bude vzpomínkou na jeden den. Bude to o kamarádově babičce a vlastně o babičkách celkově.

Jednou mi kamarád povídal o jeho babičce z matčiny strany.

"Než tam jdu vždycky se musím pořádně najíst a nechat nějakej ten flek od jídla na tričku. Ono totiž, když tam k ní přijdu, začne se mě vyptávat, jestli nechci něco k jídlu. Ostatně jako každá babička.
A víš ty, proč tam opravdu nechci jíst?Protože ona si uvaří do velkýho hrnce jedno jídlo na celý týden, které pak každej den okoření, nebo tam přidá nějakou novou bláznivou ingredienci. A to si neumíš představit, jak to šíleně chutná.
A co takhle když máš někdo narozeniny, musíme tam jít celá rodina na oběd. Věř mi, nikomu se tam nikdy nechce, protože když pak přijdeme domů, dveře od záchodu se div netrhnou.
Nebo když jeden týden uvaří rejži, tak potom když je druhej tejden špenát, radši se neptám, jak dlouho tam stojí."

Tu poslední větu myslel samozřejmě ironicky, ale myslím, že na babičku bude mít srandovní vzpomínky.
Zvláštní babička. Nemyslíte?

Každá babička je unikát...

Posluchači....

30. května 2009 v 17:13 | Anetka:-) |  Moje řeči

Dnes jsem v nějaké prezentaci, co mi přišla mailem našla jednu větu.
,,...Ve stáří máš tolik životních zkušeností, ale žádně posluchače."
Tu prezentaci jsem ukazovala babičce a ona řikala, že je to pravda.
Prostě vám řeknou: ,,Nepoučuj mě, jak mám co dělat!"

-------------------------

Koukám na nějakej komunistickej film na primě..
Jim sušenku a dopila jsem čaj...
Nejspíš sednu ke knížce...
Koukám na oblohu z okna a vidim šedou...
Nemám ráda šedou... Kdyžtak už černou...
A strašně se nudím...

Dreaming...

30. května 2009 v 9:22 | Anetka:-) |  Moje řeči

Ježiši. Jsem tele. Už jsme měla napsanej článek a najednou se překliknu a on se mi smazal..
Nikdy se mi snad ještě nestalo, abych měla na narozeniny špatný počasí...
Jinak, pamatujete si sny? Mě mrzí že já ne.
Chtěla bych si nějakej vybavit a zachytit ho na papíře.
Nebo se mi často stává, že ve snu padám padám...
A najednou se s škubnutím probudim.
Nebo tohle.
Sedím ve škole, kámoška mi povídá o nějakym filmu, já se podívám pod topení a tam je flaška.
Najednou mi docvakne, že tuhle situaci znám.
Že se mi o ní asi zdálo.
Tohle je divný.
Kámoš mi říkal, že mám asi nějaká divný podvědomí.
Ale zase holky mi řikaly, že se jim to taky stává...
Vám se to někdy stalo? :))

Ementál....

29. května 2009 v 22:01 | Anetka:-) |  Moje řeči
Odešel...

Nechal mne samotnou.
Každej jeho dotyk, každej jeho úsměv ve mně vyžral dírku. Tam v srdíčku.
Teď odešel a já jsem děrovaná jak ementál...
Štve mě to. Chci se vrátit. Chci být s ním.
Je pár slov co mi ho připomíná, ale vím že už je nikdy neřekne on.
Je pár dnů, konkrétně rána, která na něj myslím. Ale vím, že to už budou jen vzpomínky.
Jenže ty časem vyblednou.
Já nechci zapomenout, ale nechci vzpomínat. Aspoň do tý doby, co mě to bolí.

Chtěla bych mu napsat jak ho Miluju.
Že mi je bez něj .... Bez něj mi je jako v cizině.
Jako by se mi všechno vzdálilo a já jen čekám až mě z toho někdo osvobodí...


Kéž by to byl On...

Stres...

29. května 2009 v 13:16 | Anetka:-) |  Moje řeči
Asi každýmu se to stává, takže určitě nejsem vyjímka.

Když jdete někam, kde to neznáte, taky máte 'trému'? Stres?
Já strašnej. Kolikrát mě to i ovládá a já se pak rozhodnu, že tam raději nepůjdu.
Ale když to překonáte, většinou tam na vás čekají dobré věci.
Kdyby vás tam čekalo něco zlého, asi byste si to nevybrali že? :)

Konkrétně budu mít teďka na víkendy brigádu a dnes tam jdu poprvé.
Řeknu vám, že jsem z toho vystresovaná.
Že něco zkazím nebo něco podobného :)
Ani věty ve smyslu 'Čeho se bát? Vždyť když se něco rozbije, uklidíš to a hotovo ne?'
Mi už nepomáhají. Čím víc se to blíží, tím větší trému mám...
Ale kdo si tímhle neprošel...
Asi každý z nás :)

Lidi jsou Svině! ...

27. května 2009 v 21:15 | Anetka:-) |  Moje řeči
Lidi jsou svině.
I já na tohle téma musím něco přidat. O tohle jsem tady snad ještě nepsala a dnes mám na to opravdu náladu.
Podrazej vás, když to nejmíň čekáte.
Ale jak je možný, že si vždycky najdou to nejbolestnější místo, kam udeřit?
Myslíte, že kdyby vás zranili o chlup dýl, mysleli by jste, tak jako teď, že už si to 'lépe' načasovat nemohli?
Dokážete odpustit? Odpustit i velkou zradu?
Já ji neodpustila...
Protože když se to udělá jednou a otrká se, není problém to udělat jindy.
Ale co když by se to už nikdy nestalo?
Stojí vám za to, čekat, až se to stane? Zase...?
Mě to za to nestojí...

Úvaha ve škole...? Asi ne...

27. května 2009 v 13:56 | Anetka:-) |  Moje řeči
Nevím čím to je, ale když píšu něco sem na blog, tak to jsou většinou talové mini úvahy, který mě strašně baví.
Zato, když máme psát úvahu ve škole, jako například dneska, nemůžu se rozpomenout, jak to tady dělám, že mi to vždycky tak jde.
Psala jsem úvahu na téma: 'Co mě trápí'. Myslím, že na tohle téma se toho dá vymyslet dost, jen jsem asi nebyla ve svý kůži...
Dneska máme hezký sluníčko, jen kdyby nefoukalo :)
Jako povinnou četbu jsem si vybrala Michala Viewega - Báječná léta pod psa.
Myslela jsem, že to bude jen nějaký nudný počtenícko, ale ta knížka mě fakt překvapila.
Dost jsem se u ní nasmála :)
Opravdu se dneska nudím, takže možná budu psát sem...
Nějaký moje myšlenkový pohnutky... :)

Jen tak pro zajímavost...

27. května 2009 v 7:23 | Anetka:-) |  Moje řeči
Ještě mě tak napadá,
pijete někdo sypané čaje?
Konkrétně Rooibos?

Nebo jestli máte někdo nějaký jiný specialitky?
Moc by mě zajímalo,
čemu třeba dáváte přednost,
na cosi kladete nějaký nároky? :)

Strašně ráda bych věděla,
co mám třeba zkusit, nebo tak něco...
Nobvyklého...

Rainy Days...

27. května 2009 v 7:11 | Anetka:-) |  Moje řeči
Zdravím vás tady od nás. Máme tady ošklivo a první co mě napadlo, že budou mít zemědělci radost, po těch dvou dnech pařáků :D.
Asi mám nějaké divné myšlení.
Dneska to vidím na šálek čaje u knížky :). Moc se na to těším, jelikož (jak už možná víte) mám občas ráda tyhle stavy, kdy přijdete domů, sednete si ke knížce do postele a celej den nevylezete.
Je to super :)
Odpoledne zase určitě něco napíšu :) Mějte se krásně a užívejte doma času :)

Pokud něco čtete, dneska je ideální den, pustit se do toho :)

Kazajka... :(

26. května 2009 v 21:14 | Anetka:-) |  Moje řeči

Přijdu domů a už ve dveřích cítím to dusno.
(Tohle je moje 1. zpověď, kdy vám napíšu něco, co se dělo a děje. Tak se prosím nezlobte, když to nebude moc záživný. Ale já to tak cítím a mám potřebu vám to říci, nebo aspoň napsat.)

To dusno mi svírá každou buňku v těle. Cítím ho jako elektrický proud, který mi koluje v žilách. Svírá mě to, jako neviditelná kazajka.
Ten pocit nesnáším. Když něco visí ve vzduchu a vy jen čekáte až to spadne a vy se po té námaze spojené s přemýšlením uvolníte, i když víte, že to nic růžovýho není.
Poslední dobou se na svět dívám růžovýma brýlema, slyším růžově a dokonce i cítím růžově. Jenže když vás někdo vyvede z týhle zasněnosti, připadáte si jak omámení. Jako kdybyste spadli z mrakodrapu, ale ještě pořád si neuvědomovali že spadnete. Že dopadnete a umřete...

Hledání Smyslu....

25. května 2009 v 22:13 | Anetka:-) |  Moje řeči
Bezmyšlenkovitě koukám na televizi, když v tom uvidím ten výraz.
Ta paní v telce se tvářila zapáleně, odhodlaně a odevzdaně. Možná i něco víc, jen to neumím popsat.
Koukala jsem na Čt1. Zapla jsem mozkový závity a poslouchala o čem je řeč. A víte do čeho byla ta ženská zapálená? Do mořských želv. Jo do želv. Chápete to? Našla nějakej smysl života. Bylo jí to vidět na očích.
Takovej smysl mého bytí už hledám dlouho, ale jaksi jsem ho nenašla.

Pokoušela jsem se o hodně věcí, na který když si vzpomenu, chce se mi sama sobě smát.
Ale všechno mělo něco do sebe. Odhodlání zkoušet. Bez toho bych asi nenašla hodně věcí a hodně přátel.

Když jsem zkoušela kdysi (asi před půl rokem) psát básničky a všechno možné, naučila jsem se přemejšlet i o věcech, který se zdaj na 1. pohled nepodstatný.

Když jsem se pokoušela sportovat, co dělám doteď, ale jen tak rekreačně, aby se neřeklo že nic nedělám, tak jsem se naučila respektovat ty co si něco vydřou a nesmát se těm, kteří běžej po městě v teplákách a v propoceným tričku. Závidím jim, že to dokážou.

Když jsem se pokoušela být kreativní a hodně kreslit, naučila jsem se bejt trpělivá a mít ráda všechno co jsem nakreslila, i když se mi to nepovedlo.
Všechno tohle má něco do sebe a já věřím, že smysl života jednou najdu.
A všechno to, co jsem zkoušela mi v tom pomůže.
Věřím...

Potěšení Na Konec...

25. května 2009 v 20:35 | Anetka:-) |  Moje řeči
Nádherné zakončení tohoto dne.
Tak by se dala nazvat situace, kdy jsem vkročila na tento blog a přečetla si krásný článeček od BAuu.
Když jsem viděla co tam píše, pomalu jsem rozpoznala přítelkyni.
Myslím, že my dvě spolu prosedíme jen hezké chvilky v těch nudných dnech :)


A když už jsem u zakončení dne, možná bych mohla napsat, jak jsem toho krásného dne nakonec využila?
Naprosto jsem ho znásilnila a zneužila :)
Byl to tak pohodový a krásný den, jako málo které....

Hezky jsem si doma poklidila a vzala Mého Terryho Pratchetta a jeho Zeměplochu před dům. (Kdyžtak je to knížka - pro nevědoucí)
Hezky jsem se začetla a všechno ostatní nechala plavat ...

Takových dnů se nenajde mnoho. Ale na všechny jsou krásné vzpomínky. Dnešní vzpomínkou mi bude krásné opálení. :))

Žít s Každou vteřinou... ?

25. května 2009 v 15:38 | Anetka:-) |  Moje řeči

Před barákem jsem si povídala se sousedkou a ta mi řekla, že se má zase zítra ochladit.

Tak přemýšlím, jak využít zbylého dne?

Jestli mám zejtra oblíknout mikinu, popřípadě bundu, chci mít aspoň nějakou hezkou vzpomínku na dnešek.

Jenže jak tu sedím, napadá mě, že vlastně zabíjím vteřiny tady tím článkem.

Říká se: ''Žij Vteřinově''

Ale já bych to poupravila k obrazu svému.
''Zabíjej Vteřinově, Žij Hodinově''

Článek pro Spřízněnou duši :)

25. května 2009 v 15:30 | Anetka:-) |  K Mému Blogu

Víte, přes blog jsem našla snad 1. spřízněnou duši, které chodím pravidelně na blog sama od sebe.
Aniž by byla můj spřátelený blog.
Není to super?
Připadá mi, že obě myslíme na to samé.

Souhlasím s jejími názory a postoji k různým věcem.

Všechny její články jsou hezké a výstižné.
Má opravdu suprový blog, který se nazabývá krávovinkami, ale jejími myšlenkami.

Takové blogy jsou v dnešním blogařském světě rarita.

Už mě nebaví chodit na blogy, na kterých naleznu colorky...

Začínají mě chytat názory lidí...
Jejich myšlenky...
Životy...

Možná je to dobře a možná si tak zajistím pár přátel přes blog...

Doufám že ta slečna si tenhle článek přečte a pozná že se mluví o ní.

((: Ano jsi to Ty BAuu :))

Distributoři NM

24. května 2009 v 16:34 | Anetka:-) |  Fotky
Distributoři New Moon v Itálii zaslali tiskovou potvrzujicí zprávu.
Za několik dní herci z New Moon dorazí do Itálie.
22.května Pattinson prý přiletí z Cannesu do Říma. Pak bude Montepulcianu. V natáčení začíná v 26.května a končí 29. května.
Zde je seznam Herců:

* Kristen Stewart - Bella
* Robert Pattinson - Edward
* Ashley Greene - Alice Cullen
* Daniel Cudmore - FELIX - Volturi
* Charlie Bewley - DEMETRA - Volturi
* Dakota Fanning - JANE - Volturi
* Chris Weitz - Ředitel


Waaaaalking :)

24. května 2009 v 16:28 | Anetka:-) |  Moje řeči
Tak jsem se dneska byla projít s mladší ségrou.
Je docela zajímavý, jak se to počasí mění.
V jednu chvíli máte zimní kabátek a už abyste si brali plavky že?
Doufám, že takhle krásně je všude.
Kdo má před barákem bazén, je šťastnej člověk. Já se k nim ale neřadím :D
Mohla bych vám sem hodit zase nějaké jiné články, než jen moje kecičky...
Ale když mě to baví psát to svoje...
Pravý ořechový...

Má to smysl? :))))

23. května 2009 v 13:24 | Anetka:-)
Má to Smysl?....
Já nevim. Jak chodím na xchat řeší se tam Stálý Správce místnosti. Oni z toho nadělaj...
Když už se jim to nějak vymklo z rukou, začínají tam řešit lásku...
Nevěděj do čeho píchnout...
Byli by jste schopni si něco udělat?
Kvůli Lásce?
Milovanému člověku? :))
Další pecka - Funeral For a Friend - Alvarez