Kazajka... :(

26. května 2009 v 21:14 | Anetka:-) |  Moje řeči

Přijdu domů a už ve dveřích cítím to dusno.
(Tohle je moje 1. zpověď, kdy vám napíšu něco, co se dělo a děje. Tak se prosím nezlobte, když to nebude moc záživný. Ale já to tak cítím a mám potřebu vám to říci, nebo aspoň napsat.)

To dusno mi svírá každou buňku v těle. Cítím ho jako elektrický proud, který mi koluje v žilách. Svírá mě to, jako neviditelná kazajka.
Ten pocit nesnáším. Když něco visí ve vzduchu a vy jen čekáte až to spadne a vy se po té námaze spojené s přemýšlením uvolníte, i když víte, že to nic růžovýho není.
Poslední dobou se na svět dívám růžovýma brýlema, slyším růžově a dokonce i cítím růžově. Jenže když vás někdo vyvede z týhle zasněnosti, připadáte si jak omámení. Jako kdybyste spadli z mrakodrapu, ale ještě pořád si neuvědomovali že spadnete. Že dopadnete a umřete...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tento článek?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama