MYŠLENKOVÝ POHNUTKY MÉ OSOBY

3. května 2009 v 19:01 | Anetka:-) |  Moje řeči
Ležela jsem ve vaně s horkou vodou a přemejšlela proč jsem taková jaká jsem.
Možná, kdybych se narodila o hodinu nebo dvě dýl, byla bych jiná. Teda aspoň můj mozek by byl vyvynutější. Chtěla jsem se teleportovat do svýho života v novym světě. Tam, kde bych byla možná i hezká a možná i bezproblémová holka.


Pocitově se mi to povedlo. A víte jaká jsem byla? Krásná. Neumím to popsat, protože když se nad tím hlouběji zamyslím, ten obraz se mi rozplyne.

A jak jsem si přehrávala každou situaci v novym životě - jen ty, na který jsem si vzpomněla - zjistila jsem, že vlastně jako dítě jsem ničím netoužila být. Ani princeznou ani ptákem ba ani žádným jiným stvořením. Jenže jak jsem se teleportovala do noýho života, tam jsem chtěla být princeznou.

Dokonce jsem ani v tom novém životě neplakala... Prostě jsem pocitově nežila. A to jsem říkala, že se mi teleportace povedla.

Ale co když to tak mělo být? Co když se mi ta teleportace povedla? Kdybych byla krásná, byla bych bezcitná?... Necítila bych, neplakala bych... nezamilovala se. Přo vypouštění vody jsem se usmála nad tím malým výletem. To bych vlastně taky nemohla. Smát se.

Tak budiž jsem si uvědomila, že i kdybych se teleportovala třeba do Snílkova, budu to pořád já
tady venku. A možná i ráda :)

Please Leave a Comment

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tento článek?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama