Červenec 2009

Nový kabátek / Nirvana

30. července 2009 v 19:33 | Anetka:-) |  Moje řeči
Doufám že jste si všimli, že mi ze záhlaví zmizely Paramore a nastupuje legendární Nirvana.
Vyráběla jsem to sama :)
Doufám, že se vám líbí :)
A teď už něco do historie toho všeho počínání.
--------------------------------------------------------------
Naše bývalá učitelka na angličtinu je zblázněná do Nirvany. Každý to o ní ví a mě fascinovalo, jak může bejt takovej blázen. Má Nirvanu všude, kam se podíváte. Proto jsem si řekla, že ta legendární kapelka bude asi dobrá. Stáhla jsem si peckový CD "Nevermind" a srdce mi z toho skoro puklo.

Rytmus, texty a všechno je úžasné. Náhle jsem pochopila. Nirvana je moje srdeční záležitost. Jako bych našla kousek mojí roztříštěné duše. Kousek sebe. Zamilovala jsem se....
Jen když si vzpomenu, že Kurt už nenapíše další texty, že Nirvana nevydá další CD. Že Kurt je mrtvý a že Nirvana už nikdy nebude, chce se mi brečet. Je to jako posedlost ďáblem.

Teď jsem našla sama sebe ... Cítím to. Vím to! :)



Krutá realita

30. července 2009 v 13:30 | Anetka:-) |  Moje řeči
Něco z Mé tvorby z Písmáka :))...
----------------------------------------------
Krutá realita
Je to nádhera... Ochromuje mě to a zároveň se chci bavit, smát se a hlavně na nic nemyslet.

Ten pocit se snad slovy nedá vyjádřit. Vznáším se ve svých myšlenkách a pocitech. Cítím se jako malý ptáček, co si lítá nad obzorem všech...

Jenže tenhle pocit nikdy netrvá věčně.... škoda tomu. Ach ne, vracím se z mého vybájeného světa do kruté reality. Světlo se mi do očí zařezává jako miliony jehel. Nohy mě neposlouchají, hlava se vzpamatovává.... bolí to...

Chci sehnat další dávku.Musím. Chtěla bychi znovu zřít ten pocit volnosti. Snad jen naposledy.... Pak s tím seknu.

Příval energie je sice krásný, ale cítím jak mě to pomalu, ale jistě ničí. Tak snad naposledy si mohu dovolit prožít to.

Nevím pomalu jak se jmenuju, nemám kde bydlet... Nevadí. Ale hlavně nemám prachy. Kradu, žebrám, ale na dávku mi tohle nikdy stačit nemůže. Ta chvíle na světě mi připadá jako věčnost.

Přízraky noci mě pronásledují a já s tím nemohu nic udělat. Za všechno si můžu sama. Je to jen a jen moje vina.

Do prdele, potřebuju prachy... prachy....

* * *

Prásk...

Pvní sevření jehly povoluje... Jehla padá, ale není nikdo, kdo by ji ze studené země špinavých dlaždic, zatuchlých veřejných záchodů, zvednul.

Poslední kapky naděje stékají po tváři té nevinné dívce. Ona jen bojovala za svůj lepší svět. Chtěla... ale vymklo se jí to...

Už není nikdo, kdo by jí sevřel v náručí a otřel slzy. Jenže už je pozdě, tohle všechno mělo přijít dřív...

Každý mě měl za hodnou holčičku... později za černou ovci rodiny... nakonec za feťačku...

Teď už je pozdě...

Pocity :)

30. července 2009 v 11:21 | Anetka:-) |  Moje řeči
Je zvláštní jak dokáže horká voda všechno smýt. Dotyky, pocity, nevolnost, stres... Je to jako kouzlo, kterého se nikdy nedokážu nasytit. Miluju ten pocit kdy stojím ve sprše a pustím vodu. Najednou všechno povolí... Všechen stres odplave s vodou... Myslím jen na to teplo - na ten pocit tepla... Je to krása.
Podle mě se horká sprcha nedá ošidit. Vím, kdy ji potřebuji a proto se to nedá ošidit... Chci dýl a teplejší, i když si uvědomuji, že vylácám vody strašně moc.
-----------------------------

Ale jinak to nejde... Ne ne ne :)
Zrovna jsem dnes o tom přemýšlela... Že mě toto téma nenapadlo dřív. Je to každodenní, ale automatické, proto jsem to asi opominula ve svých úvahách :) Chce to koukat se a myslet. Potom to jde samo.
Cítím, že dens mám psavou :). Určitě se tu objeví více článků, ale nejspíše až večer, nechci peckovat celý den u počítače :) Venku je krásně. Tenhle týden mám výjimečně výbornou náladu. Asi to bude počasím. Vždycky mě přepadne euforie ze sluníčka. Tenhle rok si ho ale moc neužiju :(. Ale dokud tady je, nebudu myslet na to, že by snad někdy mohlo nebýt. :)

Nevíím :)

28. července 2009 v 8:56 | Anetka:-) |  Moje řeči
Člověk ani neví, proč sem píše. Jen cítí potřebu napsat něco. Občas z toho mám dobrý pocit, ale když píšu bezduchý blbosti, myslím, že moc dobrý pocit z toho ani mít nemůžu.
Něco na sebe prozradím. Dříve jsem něco málo psala na Písmáka.
Byly to doby, kdy jsem si myslela, že snad ze sebe něco vypotím. Teď už nad tím radši ani nepřemýšlím. Vím, že já na to nemám. Ale bavilo mě to. To přemýšlení.
Ani si kolikrát neuvědomuji, nad kolika věcmi se dá myslet. Možná bych něco mohla zveřejnit sem. Ale to si ještě rozmyslím.
Přeju krásný den :)

Všechno dobrý...

22. července 2009 v 10:38 | Anetka:-) |  Moje řeči
Je lepší bejt optimista...
Z opačnýho mě bolí hlava...
Mají strašný řeči, které já bych poslouchat nemohla.
Mám ráda lidi, jako slunečný počasí.
Jen to hezký...
Nemá cenu trápit se s tim špatnym a ještě si k tomu přidávat se svojí povahou...
Alespoň to takhle cítím já.

Friends...

18. července 2009 v 20:24 | Anetka:-) |  Moje řeči
Je hezké zjistit, že mám přátele, kteří se na mě dokážou vybodnout.
Bláhově si člověk myslí, kolik má věrných přátel. Jen když přijde krize, všechny je ztratí. I ty, o kterých si myslel, že jsou snad nejlepší.Samota je hezká, ale když je jí moc, tak bolí.
Asi není dobré, užírat se kvůli věcem, za které vlastně člověk nemůže.
Může za to, že ho někdo nedocení? Že někdo nestojí o jeho přátelství? Že prostě nestojí o něj?

Snad by si člověk mohl najít něco jiného než přátele - on si to myslí. Snad nějakou závislost?
Na tomhle vidím, že najít přítele - opravdového přítele, je proč člověka nadlidský úkol. Každému se mění nálady a pocity, ale myslím, že vztahy by se měnit neměly. Všechna ta pouta vytvořená časem, prozkoumaná všemi útrapami by se neměly prostě trhat! Jen tak - z hecu...
To nejde.
Ale někdo asi nechctěl, aby se ti lidé nazívali přáteli. Asi to tak má být. Já budu myslet na ty hezké věci a budu myslet na to, jak jednou opravdového přítele najdu. Jak si s ním budu povídat. Teď si ho můžu možná tak představovat. Ale z toho se klube závislost na... Na sobě?
Ne to bych nechtěla. Budu jen doufat, že se jednou najde přítel. Doufání není návykové...

...Proč bych se tím měla trápit. Budu si trapně namlouvat, že si vystačím sama...

Co dělat, když je nuda...

13. července 2009 v 8:31 | Anetka:-) |  Moje řeči
Tento článek jsem zařadila do Rubriky - Moje řeči. Ale přemýšlela jsem, jestli ji nezařadím do Návodů. Svým způsobem toto návod je...:)
V jednom z dávných článků jsem psala o nudě a že jsem naštvaná, že když do vyhledávače napíšu nuda, vyjedou na mě nudapláže.:D

Takže bych se chtěla zaobírat tím, jak takovou nudu zahnat...

1.) Zamyslet se nad tím, zda-li jste neměli něco v plánu už dlouhou dobu udělat.
2.) Když ne, vzpomeňte si na svoje koníčky.
- Čtení, Sport, Malování, Popřípadě počítač...
3.) Dále je také záhodno, vzpomenout si na přátele - či rodinu.
4.) A když vám ani tohle nepomůže, běžte spát a tím zaplácnete den.
5.) Ale co když se vám spát nechce? Lehla bych si a koukala do zdi.
6.) Nebo pokud máte rádi samotu, běžte se projít.

Možná si tenhle článek jednou přečtu... Řekla bych, že ne-jednou.. :)

Slim/ák

4. července 2009 v 22:46 | Anetka:-) |  Moje řeči
Ideální den se projevil jako den na nic...
Říkala jsem si že můj ideální den by měl být na zahradě na lehátku v plavkách s knížkou v ruce a mp3 po ruce. Jo takhle se mi to přesně dnes vyvedlo. Ale trochu mě to převezlo. Po dvou hodinách mě to přestalo bavit, spálila jsem si záda a když jsem vstávala, omylem jsem se sklouzla po SLIMÁKOj. Brrrrr. Fuj! Nepřeju vám to...
Můj plánovaný ideální den mě naprosto převezl... Musím vymyslet jiný... :)

Přání...

2. července 2009 v 22:57 | Anetka:-) |  Moje řeči
Strašně bych se chtěla podívat za hranice. Anglie mě zatím láká nejvíc. Ale to možná příští prázdniny.
Už mám dokonce plán, jak vynaložim s těmihle. Rozhodla jsem se pro kolo. Chtěla bych z těchhle prázdnin vytěžit co nejvíce, a tak doufám, že to s kolem a stanem nezkazím. Mám ráda přírodu. Jen není nikdo, kdo by jel se mnou. Asi budu muset vyrazit sama.
Samota mi nevadí, dokonce ji mám ráda. Ráda chodím běhat, na procházky, malovat... Takhle mi to vyhovuje. Možná je to i dobře. Jestli někdy ztratím přátele, mám jistotu, že se z toho nezblázním. Je to možná ode mě ošklivý, ale někdy bych si to opravdu přála.
Ale to jen někdy...
Prázdniny jsou v plném proudu. Je to divný nechodit do školy. Nezvyk. Ale myslím, že na tu pohodu si zvyknu až přespříliš rychle. Zítra vyrazím poprvé na kolo... Jo to udělám ... Dnes mě BAuu *tímto*
článkem naladila na vlnu "Přemýšlení co s prázdninami". Jo už jsem tady na tohle téma psala hodně - a dneska je to vlastně další článek o prázdninách. Ale jsem tím posedlá. Napíšu vám pevné ((ale ne zas tak moc) body plánu...
14.7. - Hradec Králové - Sraz s kámoškou, nákupy, super pohoda den...
7.-8.8 - Praha (Prčice) - Czech Rolling Meets Doprčic Fest - jednodenní fesťák, DnB... Strašně bych tam chtěla, ale nevím, jak to domluvím doma :(...
Na to, co jsem tady všechno povídala za plány a ne-plány, tak dva datumy jsou hodně málo.:D:D