Je hezké zjistit, že mám přátele, kteří se na mě dokážou vybodnout.
Bláhově si člověk myslí, kolik má věrných přátel. Jen když přijde krize, všechny je ztratí. I ty, o kterých si myslel, že jsou snad nejlepší.Samota je hezká, ale když je jí moc, tak bolí.
Asi není dobré, užírat se kvůli věcem, za které vlastně člověk nemůže.
Může za to, že ho někdo nedocení? Že někdo nestojí o jeho přátelství? Že prostě nestojí o něj?
Snad by si člověk mohl najít něco jiného než přátele - on si to myslí. Snad nějakou závislost?
Na tomhle vidím, že najít přítele - opravdového přítele, je proč člověka nadlidský úkol. Každému se mění nálady a pocity, ale myslím, že vztahy by se měnit neměly. Všechna ta pouta vytvořená časem, prozkoumaná všemi útrapami by se neměly prostě trhat! Jen tak - z hecu...
To nejde.
Ale někdo asi nechctěl, aby se ti lidé nazívali přáteli. Asi to tak má být. Já budu myslet na ty hezké věci a budu myslet na to, jak jednou opravdového přítele najdu. Jak si s ním budu povídat. Teď si ho můžu možná tak představovat. Ale z toho se klube závislost na... Na sobě?
Ne to bych nechtěla. Budu jen doufat, že se jednou najde přítel. Doufání není návykové...
...Proč bych se tím měla trápit. Budu si trapně namlouvat, že si vystačím sama...
BAuu | 
ahojky, jestli jsi fanoušek Paramore, tak se zapiš tady - paramore-fanclub.blog.cz, jestli chceš
zažívám si to stejný, prostě lidi jsou takový...