Listopad 2009

Shrnutí... Na dva řádky .:)

26. listopadu 2009 v 21:41 | Anetka:-)
Musím :) Už mám skoro dopsaný drabble, ale nestíhám, Zítra to šupem dodělám... Títmto se omlouvám Realistovi :)

Really big fantazy :D

22. listopadu 2009 v 19:58 | Anetka:-) |  Moje řeči
Někdy mi přijde, že moje fantazie nezná meze... Před chvílí dávali večerníček-na který koukala samozřejmě sestra,já ne :D- a dávají 'Krysáci' no a jak tam zvířala mluvila, tak mě napadlo...

jak to lidi vymysleli, jestli je to opravdu tak?... Nebo to je jen naše bezmezná fantazie? Podle mě to bylo tak, že si to nějakej 'magor' vymyslel, děti tomu začali věřit , potom vyrostly .... a tak se to táhne až dodnes :)

Neříkám, že by nebylo žůžo, kdybych měla mluvícího psa. Doma by se mi hnedka spalo lépe :) Umíte si to představit? Místo štěkání by křičeli 'Zloděěějiii', 'Mám hlaaad' ... No, ale zase aby to nežalovalo. Možná že je to možný, dneska už se dělaj takový experimenty na zvířatech, že

Samý dobrůtky :D

19. listopadu 2009 v 19:55 | Anetka:-) |  Moje řeči
Všechno... Všechno je krásný. Dneska mám neobyvkle dobrou náladu a připadám si jak 'zkouřená' vším tím krásným.... Růžovým - i když ji nenávidím...
A když jsme u těch drog. Mám na to asi sporný názory. Jeden ano zkusit, a druhý ne nezkoušet.

Ano - kdybych věděla, že to bude jen na zkoušku... Což ale vím, že já se na všem chytnu. Ale musí to bejt dobrej pocit, vědět, že to zkusím, ale nebudu na tý droze závislá, že?...

Ne - když vím, že do toho spadnu, že se prostě neovládnu, což není moc pozitivní, ale tak jako tak by mě to k tomu táhlo.

Je to sporné, nemyslíte? ....
Ale říká se, zkusit se má všechno...
A Všeho s mírou neškodí....

Korálky

17. listopadu 2009 v 13:57 | Anetka:-) |  Moje řeči
Tak. Zdravím vás po úporném prodlouženém víkendu...
Nebudu se tady rozepisovat, co jsem o víkendu dělala, protože to stejně nikoho nezajímá :)

Tak jen bych chtěla říct, že doufám, že se mi vrátí psací nálada. Nějak mě ve středu opustila Múza a pořád a pořád ji nemůžu najít - ((... vytáhnem tvý múzy a hodíme je za tebe, kdo ty múzy zachytí, ten bude mít záruku opravdový kvality a ty jsi pěkný dezolát...) - hnedka mě napadla tahle písnička od Vypsaný fixy - dezolát. Pěkná písnička)

Strašně ráda jsem se dneska dívala na pohádky na nově a na Nevěstu na útěku. Už jsem se dlouho takhle neválela. Kdyby mě nebolela ta hlava a žaludek, tak by to byl luxus :) - neptejte se proč :D.

Stala se mi docela vtipná situace - no mně vlastně ne. Mám ségru, který je 5 a přišla domů s cucákama okolo krku, vypadá to jako korálky. A říkala mi, že si prej se sestřenkou hráli na prince a princeznu. Musela jsem se smát...

Identity...

11. listopadu 2009 v 16:22 | Anetka:-) |  Moje řeči
Párkrát jsem přemýšlela, co by se stalo, kdybych o sobě prozradila 'něco víc'. Vím, že bych to neudělala, protože tohle svoje soukromí mám až moc ráda. Navíc, kdybyste mě viděli, myslím, že by to bylo docela překvapení, že to píšu opravdu já.

No - možná věřili, ale moje vyjadřování mimo blog je naprosto - ale úplně odlišné. Né že bych byla nějaká 'hanbářka', ale nemluvím jako tady - tedy vlastně tady píšu a všechno se mi líp dokáže rozložit v hlavě, než když jen něco plácnu (... většinou nějakou volovinu...)

Ale co... Tohle je moje teritorium, a každý si o mě asi udělá obrázek vlastní... Myslím, že není potřeba ten váš obrázek nějak přibarvovat :))

Hromada a hromada času...

10. listopadu 2009 v 19:34 | Anetka:-) |  Moje řeči

Je možné, že ten čas tak letí?
Nudila jsem se na blogu a na co nepřijdu. Tento blog mám už 3 roky. Jakože jsem nestálice skoro ve všem, je tohle úspěch. Nevydržela jsem sportovat (Brrr... vážně ne)

Ale kdo jo? Kdo může říct, že už pomalu nějaký ten rok dělá jednu a tu samou věc? Kdo? Moc nás asi nebude. (Abych pýchou nepraskla...)

V autobuse jsem tak dumala nad velkým problémem, jak bych mohla změnit aspoň trochu svůj dosavadní život . Zní to obludně velce, ale já myslím nějakou malinkou změnu. Taky nad tím někdy přemýšlíte? Že vlastně žijete ve streotypu? Občas si připadám jak ručička od hodinek. Tik ťak...Tik ťak - pořád dokola... Ale bohužel jsem vymyslela prd a ořech - ovšem jako vždy. Nebylo to poprvé. Ale už...už bych to opravdu potřebovala.

(Kriste pane, kdo vymyslel prd a ořech? Dává to smysl? Vůbec ne... - Ale že by tento článek měl nějaký smysl, to se taky říct nedá - čili to slovo se sem hodí excelentně) :)

Co vy? Máte někdy takovémonstrózní úvahy? A kdyžby jo, přijdete na něco? :D....



Euforieee :))

10. listopadu 2009 v 19:21 | Anetka:-) |  Moje řeči
Mám strašnou radost. Opravdu - a částečně kvůli vám.
Na jednom blogu (- na tom normálním, nedydlinkovském, psacím) jsem obejvila zmínku o mém blogu. Takže tímto, bych jeho majiteli chtěla strašně moc poděkovat :)
Jsem maximálně nadšená, že se mi tu objevilo tolik komentářů.

Navíc mám novinku - teda nevím jak pro vás, ale pro mě uplně bombovou. K Vánocům konečně dostanu kytaru (ani si nevzpomínám, že bych tady o tom už kecala, ale kdyžtak mě zarazte :D...)
Bude takový 1. aktvní koníček. No není to nádhera? Navíc na jaře pojedu do Londýna.

Maximálně spokojená...

Stephenie Meyerová - Hostitel

3. listopadu 2009 v 19:44 | Anetka:-) |  Čtenářský Deník
Originální název zní 'The Host'.

Hostitel

Příběh začíná obsazením duší planetu Zemi. Do Melanie Stryder implantují duši - Poutnici. Ta ale nedokáže v hlavě potlačit Melaniiny pocity a vzpomínky. Proto se octne v jeskynním útvaru, který nakreslil Melani její bláznivý strýc Jeb. Do jeskyně Poutnici vtáhla Melaniina láska k jejímu partnerovi a bratrovi. Její rodiče a všechny příbuzné už bohužel duše obsadili a jediný, kdo jí zbyl, byli její mladší bratr a partner.
Bohužel tu samou láskou 'napíchla' i poutnici, která se do nic zamiluje také. V jeskyni přežívají lidé, jako asi poslední společenství. Nevědí však, jak se bránit. To jim Poutnice ukáže, ale jenom za podmínky, že ji z těla implantují, aby dál mohla žít Melani ve svém vlastním těle a pohřbí ji v zemi, kde jsou dva další zemřelí lidé.
Tuto přísahu však nikdo nedodrží, protože si Poutnici moc oblíbili a jeden člověk se do ní zamiloval. Poutnici sice z těla implantují a už už to vypadá na konec, ale najdou pro ni hostitelku novou, takovou která už duši měla. Čili že si nebude Poutnice připadat jako parazit.
V konečné fázi všichni skončí šťastní na svém místě a dokonce objeví další skupiny lidí.



Doufám, že bude pokračování :)
Opravdu ji vřele doporučuji, protože je v ní všechno, co se od Stephenie Meyerové dá čekat. Možná i něco navíc. Tenhle příběh mě zaujal a dal mi záminku k přemýšlení, jestli opravdu něco takového může být -může se stát. Není to žádná přehnaná sci-fi, ale docela reálný příběh.

Podivín? Nikoliv...

2. listopadu 2009 v 20:01 | Anetka:-) |  Moje řeči
Zdravím všechny přítomné duše :)

Rozhodla jsem se, že by nebylo na škodu začít vás zdravit.

Znám jednoho člověka, konkrétně našeho učitele na angličtinu, který se chová jako strašný podivín. Chová se jinak, tak zajímavě. Má jiné metody vyučování - tak dotěrné a to jelikož proto, že pracuje hlavně s tím, co je uvnitř. Ne s mozkem, ale z hlavou.
Třebaže si musíme nová slovíčka podtrhávat žlutou barvou, kterou si mozek lépe pamatuje, nebo si kreslit do sešitu balónky, abychom nezapoměli, že v přítomném čase prostém - ve třetí osobě se přidává -s.

Zrovna jsmeměli první poslechy, když vyrokoval s tím, že máme zavřít oči a dodal, že třemi způsoby můžeme vypudit myšlenky. Prostě nemyslet na nic, než na ten text toho poslechu.

Dal nám na výběr:
,,Zavřete oči a představte si, jak plynou mráčky po obloze a že ty mráčky jsou vaše myšlenky, které plynou pryč.''
,,Zavřete oči a představte si, že máte tabuli popsanou vašimi myšlenkami a vy ji smažete.''
,,Zavřete oči a představte si, že jste slon, který se prodírá ostnatým křovím, které se vás ani nedotkne a vaše myšlenky jsou to křoví.''

Všichni se smáli, protože to bylo opravdu famózní. Tak jsme to všichni zkusili a ejhle...
Šlo to jako po másle. Úplně jsem si pročistila hlavu. Opravdu jsem se divila, prtože jsem myslela, že je to další ze stupidních her našeho divného učitele...

Prosím o POMOC s knížkou....☺

1. listopadu 2009 v 17:22 | Anetka:-) |  Moje řeči
Prosím - naléhavě, jestli by byl někdo ochotný mi doporučit nějakou dobrou knížku k přečtení? Moje zásoby mám už vyčerpané, tak prosím tady...

Děkuji....

1.Listopad....

1. listopadu 2009 v 15:59 | Anetka:-) |  Moje řeči
Ať koukám, jak koukám, na všech blozích vidím něco o 1.listopadu. I já bych ráda napsala, že je s tímhle datumem se neomylně blíží zima, ale to už by asi bylo na jeden server zimy moc.

Takže venku se nám to začalo barvičkama hýřit, což znamená že je ideální den na podzimní procházku někde podél lesa. Musí to být krása. Kdybych byla fotograf, asi bych byla u vytržení. Nevěděla bych, do čeho skočit dřív. Jestli vyfotit nejdřív tohle nebo tamto... Musí to být krása.

A tady z toho pohledu vlastně mají asi radost z každého ročního období. Na jaře všechno kvete, léto tomu přidá na kráse, na podzim má příroda barvu jak na paletě a v zimě je nádherný pohled na všechno (-u mě možná tak z okna)... Fotíte někdo? :))

A další radostná zpráva... Není hezké (na blogu) když vytvoříte 1. článek měsíce, že vlastně popisujete nepopsanou stránku? Joo.. tohle se mi líbí. Tím se budu utěšovat každý měsíc s přibývající zimou...