Únor 2010

Abnormality :)

27. února 2010 v 8:52 | Anetka:-) |  Moje řeči
Ve čtvrtek bylo tak príma počasí, že jsem si troufla vyjít bez bundy - a špatně jsem udělala. Po chvíli mi byla zima, až jsem úplně zmrzla. Ale byl fajn ten pocit, že můžu jít ven - BEZ bundy. :) Byl to přenádherný den. Všichni přítomní opět načerpali vitamín D a všichni byli spokojení v klidné náladě. Procházka se nesla v duchu jara. :)

Po nespočetně dlouhé době, kterou bych asi na prstech nespočítala, jsem se sešla s kamarádkou ze základky. S R. jsme si vyšly do jedné místní putiky, trochu se pobavili a večer, dyž tam bylo rušno jsme rozpustili spolek pár lidí a všichni šli domů. (Nesnáším ten smrad, když moje oblečení smrdí hospodou. Nechutný...)

Všimli jste si, že poslední dobou skoro nepíšu o špatné náladě? Strašně mě těší, jak se všechny věci vyvinuly a já můžu žít v klídku a pohodě. :) Ve škole je všechno až moc podivně fajn. Můj osobní život se sune směrem k Létu, což znamená neustále dobrá nálada a okolnosti všeho mě vůbec netrápí...Není tu nic, co by mě trápilo.

Jen možná mě napadá, co se mi stalo včera (...-brrr). Jela jsem autobusem domů, kde stál v uličce hned vedle mě takový známý kluk od nás z města - tak trochu bezdomovec - řekla bych. No a strašně z něj táhlo víno a směsice všeho alkoholu - fuj. Tak jsem mu řekla ať odkráčí, že to čuchat nebudu. Odešel. A potom, co všichni vystoupili z autobusu jsem vystoupila já a pak on. A co se nestalo. Vyzvracel se mi přímo před očima na chodník... 3x. Věřte, že chuť na jídlo mě včera přešla.

Jeden slunečný den.

21. února 2010 v 22:54 | Anetka:-) |  Moje řeči
Jak dnes krásně "šajnovalo" sluníčko co? Byla to naprostá nádhera, tak po dopolední procházce jsme se rozhodli že půjdeme na zdejší turistickou vyhlídku - Hvězdu.

Bylo tam naprosto úžasně a sníh krásně odrážel slunce. Výhled sice už znám nazpaměť, ale po delší době a navíc v zimě je stejně krásný. Všechno to světlo se dralo do očí a my je zavírali, jak jsme nebyli zvyklí na tu řemíru světla.... Jaká to byla nádhera a jak to dokáže zvednout náladu-jeden slunečný den.

Dokonce jsme se i nasmáli u pářících se prasat. Přeci jen jsme puberťáci :). A v tomto duchu plynula celá vycházka, až jsme nakonec skončili na benzínce s teplou čokoládou a kafem z automatu. V naději, načerpat aspoň trochu vitamínu D, jsme nastavovali obličeje slabému sluníčku.
Naprostá krása...

Jenže večer se všechno zatáhlo a napadla nová dávka špatné nálady a depresí - sníh...

Rozverné počasí...

20. února 2010 v 21:06 | Anetka:-) |  Moje řeči
Venku se oteplilo, ale pořád tam je zima. Tak jsem vytáhla jarní boty s domněním, že to bude už stačit. Ale nateklo mi tam, což mi moc na náladě nepřidalo. Než jsme stačili ujít asi petset metrů, tak byly botičky pormáchaný, jak kdybych se válela v rybníku. Kalhoty taky a navíc začalo pršet. Toť včerejšek.

Venku je dneska větší zima než včera, tak jsem oprášila opět nenošené zimní boty a vyrazila ven. Že jsem si do bundy přidala vnitřní část mi bylo úplně k prdu, protože mi bylo děsný teplo. Všechno, co včera rozmrzlo dneska zase zmrzlo, takže bych si klidně vystačila i s jarníma botama.

Achjo... To je štěstí... Tak aspoň mi ten puding rychlejc vystydne...Pokud nespadne z okna...

Uhm...Nekonečná nesmyslnost.

19. února 2010 v 23:15 | Anetka:-) |  Moje řeči
Jsem veselá a smutná. Unavená a zároveň čilá. Všechny opaky co existujou. Jo, asi to bude tím alkoholem, no, alkohol je jen na chvilkové účely... ale je to poprvé, co píšu....trochu v ,,náladě". Jednou za čas je dobrý si trochu odpočinout. I když vím, že touhle cestou nikam neuteču, ale aspoň sranda byla. Byla a jsem snad ráda, že jsme hráli ,,Panákový dostihy". Jeden večer, krásnej večer plnej smíchu a alkoholu :-/. No...Ale bavilo mě to. Úplně jinačí pocit, než sedět doma a nudit se a přemýšlet a to všechno co dělám každej stereotypní večer... Jaká úleva.

Končím dnešní krásnej večer a zalézám do postele... Moc si z tohohle článku nedělejte. Je to jenom výlev mojí opilé mysli... Aaaah-...

Pozdě...

17. února 2010 v 11:57 | Anetka:-) |  Moje řeči
Ať koukám jak koukám, ani slovem jsem se nezmínila o prázdninách. Vlastně ani moc zajímavé nebyly. Ani nálada dobrá moc nebyla. Od soboty do pondělí jsem byla u tetky a s bratránkama jsme střídavě koukali na TV, hráli hokej (...držela jsem tu hokejku poprvé v životě a prý to bylo jak kdybych měla koště) a nakonec jako třešnička byla pizza. Naprosto výborná, ale těsto bylo trochu obézní... Umm dala bych si.

Další dny nebyly vůbec zajímavé - spíše strašně nudné. úterý jsme oslavili narozky, což bylo příjemné zpestření a pak se to táhlo na nudný vlně pohody, sem tam knížka a občasná procházka....

Takže doufám, že vy jste je využili líp :)

Proč to a ne tamto...

17. února 2010 v 11:44 | Anetka:-) |  Moje řeči
Ve škole máme přestávku, tak využiju volnýho času, abych sem něco napsala. Včera mě tak napadlo, že vlastně o mě nic nevíte, protože sem píšu jenom to, co se mi honí hlavou. A asi by bylo dobrý obhájit to, proč píšu jenom to a ne tamto :)

Můj život mi připadá děsně nezajímavej a nevím, koho by zajímalo to, co dělá 15-letá holka na střední a ve volnym čase. Takže radši píšu něco - myslím - trochu zajímavějšího. Přeci jen, kdybych někomu vlezla na blog a on tam m¨na mě vybafnul, že dneska se stalo tohle tohle tohle a tohle (...pokud by to nebylo zajímavé) asi by mě to moc neupoutalo... Radši se nad něčím zamyslím.

Protože pokaždý, když přijdu domů, tak se mě mamka ptá ,,Co bylo vě škole?" a já jí to pokaždý povyprávím, tak nevím - nemám potřebu, to vyprávět ještě někomu dalšímu. Moje ,,kámoše" stejně neznáte, takže by to bylo asi houby platný... nemyslíte?

Týden-dva-tři...

15. února 2010 v 16:53 | Anetka:-) |  Moje řeči
Kdo by si v dnešní době nestěžoval že? A k čemu by bylo ,,dělat ze sebe chudáčka" kdybyste to nemohli nikomu říct, kdo by vás politoval?
Ne to se mi nelíbí. Já si radši postěžuji u sebe v hlavě a hledám pádný argumenty pro to, že ze ,,sebe dělám jenom chuděrku".Takže to většinou vyjde jako prázdná stížnost... Prázdný bílý papír.

Ale občas mám chuť vyřvat do světa, že už to všechno neunesu. Sebrat se a utýct z baráku někam pryč. Aspoň na týden-dva-tři... Jenže kdyby to tak dělal každej, tak by to už nebylo originální, tak to taky nedělám. Tím pádem to všechno dusím v sobě a jen čekám a čekám... že to někdy přijde, vybuchne to, praskne mi hlava a budu mít od všeho pokoj...Na týden-dva-tři...

Jenže je to taky krátká doba - tak radši měsíc-dva-tři... Hmmm...Ale když uvážím, že bych takovouhle dobu měla chodit sprázdnou hlavou a jen koukat a nepřemýšlet...- tak radši zůstaňme u toho týdne...

Počáteční bláznovství...

12. února 2010 v 11:32 | Anetka:-) |  Moje řeči
Potřebuju svůj klid. Nenávidím, když do mě někdo kecá při učeníí, nebo když si čtu knížku, poslouchám muziku. Jsem samotářka a tak už to zůstane. Byla bych ráda, kdybych někdy měla týden sama pro sebe, že bych s nikým nemusela mluvit. To by se mi líbilo. Ráno bych se sebrala a šla běhat, pak si ukuchtila něco jednoduchého (...podotýkám, že vrchol mého kulinářského umění byly kuřecí prsíčka na smetaně) a dál bych jen tak seděla s čajem u knížky...

Jak by mi to vyhovovalo. Áááách. Není nikdo s kým bych si mohla pořádně promluvit - třeba i jen o tom, proč je tráva zelená. Jenže nikdo se mnou moje problémy řešit nechce :). Je to ubíjející a mě to štve. TAkže to vyjde na stejno, když budu sama - než s někým.

Musím se někdy sama sobě smát, když se přistihnu, že si povídám sama se sebou, potom si už připadám jak psycho-než jako nějaká osamělá osoba :D. Jenže tak už to asi bude. Už tu asi zůstane, že jediná osoba, se kterou si můžu normálně promluvit mě nevidí a píšeme si přes meily - anglicky...

Střapaté myšlenky...

10. února 2010 v 22:08 | Anetka:-) |  Moje řeči
Přemýšlím.

Po pár minutách - asi tak šedesáti.

Nedostavuje se ani jedna myšlenka, ani jeden nápad, co bych chtěla psát. V hlavě mám myšlenky v děsnym chaosu a nedaří se mi je uspořádat, do nějaký souvislý řady. Proč mi to dělají. Hlava mi každou chvíli snad praskne a roztříští se na miliony kousků šedý břečky, ve který se v každym záhybu skrejvají milony myšlenek.

Možná by bylo dobrý, vynaleznout nějakej vysávač lidskejch mozků, abych tolik nemusela přemýšlet a snažit se na každou otázku vymyslet odpověď. Nechci to dělat, nechci myslet. Chci vypnout a nechat se unášet na vlnách těch myšlenek - ne je řešit.

Proklatým snažením o nějakou věc stejně nikdy není možné dospět k racionálně správnému řešení. Takže řiďme se příslovím: ,,Ráno moudřejší večera" ... a nespěchejme tolik. Však ono se to s ránem bude zdát o něco menší. Pár věcí ubyde - nějaké přibudou, ale co. To patří k životu...

Hlavně nemyslet.!

9. února 2010 v 22:07 | Anetka:-) |  Moje řeči
Nevím, proč vždycky přemýšlím nad strašně moc věcmi. Možná je to dobře. Jenže nikdy u sebe nemám papír... A navíc, když nad nečím přemýšlím, neumím to dobře napsat. Přenést to jinam než z mé hlavy...

Nemůžu najít ten východ, první protrhnutí tý pomyslný zdi, která mě dělí od toho, aby se to všechno sesypalo tam kam má... Sem. Strašně ráda bych napsala něco už kvalitního. Jenže to nejde. Jak jsem četla, chce to spoutu zkušeností a hodně času. Někomu to trvá rok, jinému třeba deset let. Nedokážu odhadnout, kam patřím já...

Taky bych chtěla napsat knížku. Je to takovej můj dlouhodobej sen. Sen nebudu používat, to zní moc nereálně. Radši řeknu že bych chtěla jednoho dne přijít na myšlenku, ze který by se zrodila nějaká knížka. Třeba i docela osobní, ale přeci jen. Ale možná, že je to jen sen... Ale jak ráda bych ho uskutečnila... Jen nevím, odkud začít. Doufám, že to přijde samo. Nebo to taky samo odejde a vypaří se ... To doufám že ne. Čtení a psaní je můj malej koníček :)

Nesnáším nejistotu

9. února 2010 v 21:55 | Anetka:-) |  Moje řeči
Říká se, že oči jsou okno do duše. Já si ale myslím, že oči jsou jen zprostředkovatelem mezi tím, co člověk říct neumí. Co se dá jen cítit. Někdy to jsou pocity nehezké, jindy trhají srdce na miliony kousků - radostí... Jen tam člověk musí umět číst. Někdo na to talent má, ale nikdy nemůžete vědět, jestli se pletete. To je to nejhorší. Někdy nám instinkt říká, že se rozhodujeme dobře, ale třeba vyjde najevo, že to bylo špatné.

Nesnáším nejistotu.

Přítel...

7. února 2010 v 21:23 | Anetka:-) |  Moje řeči
Nelíbí se mi to zjištění, že všichni mí kamarádi si našli jinou osobu, kterou nahradili moji maličkost. S kterou tráví čas, který patřil mě a užívají si s ní tolik nových věcí, které bych zažila ráda také. Nemám ráda změny v tomto stavu, ale patří to k životu a já to tak beru.Jen chci o tom napsat...A zaznamenat ten pocit. Chci svůj život vrátit do starých kolejí. Chci chodit každej den v podvečer běhat a povídat si při tom s kámoškou a společně se smát. Jenže to nejde. Během měsíce se všechno změnilo.Moc rychle a ostře. Teď nás ten měsíc nechal na pospas osudu a tomu, koho si vybereme jako přítele do další etapy našeho života.

Možná je dobře, že se to změnilo a třeba se to jednou časem ustálí a já budu ráda za to, co právě mám a co se mi každý den přihodí. Jaké maličkosti jsou pro mne přátelé schopni udělat a čím mě potěšit. Ale vím jistě, že na ty staré přátele, na ty zážitky a kupy vzpomínek nikdy nezapomenu. Budou žít věčně. Někde tam uvnitř v srdíčku. A až bude správná chvíle vyjdou na povrch a já je s úsměvem budu moci vyprávět někomu s takovou nostalgií, jako by ten přítel byl stále přítelem.

Den.

7. února 2010 v 11:01 | Anetka:-) |  Moje řeči
Dneska, myslím, bude moc pěknej den. Ráda bych šla ven vyválet se pořádně ve sněhu a vyplácat sněhuláka, nebo vytasit starej pekáč a jít pekáčovat. Nějak mě to chytlo... Paráda:)

Napadla mě dobrá myšlenka, ale nemám čas, tak to sepíšu až přijedu domů. Zrovna jsem u tety a s bratránkama jsme hráli Kriskros:D Suprová kra :)

Začátek pekla...

6. února 2010 v 0:04 | Anetka:-) |  Moje řeči
Popravdě...Užírám se kvůli tomu (...už děsně dlouho) že chci zhubnout...Ale nejde mi to. Můj žaludek je blbej-nebo spíš já jsem tupá a vždycky dietu po dvou dnech pokazim... Štve mě to. Ani ne kvůli tomu hubnutí, ale že si podkopávám sebedůvěru.Strašně...

Takže to budu zkoušet a zkoušet.Třeba jednou najdu způsob jak zhubnout, neporušit to, co jsem si slíbila... a potom nebrečet když uvidím nějakou pěknou holku... Až takhle jsem na tom bledě...

Stereotyp 20.tis.letí.

5. února 2010 v 23:55 | Anetka:-) |  Moje řeči
Někdy bych chtěla mít takovou sílu, která by zastavila ten chod okolo mě a já bych se na chvíli mohla podívat do těch tupých tváří bez výrazů, bez emocí.
Chybí mi projev lásky...výrazy v tváři s ní související (...když se dva lidi milují, poznáte to. Jakmile přejdou po chdoníku, říkáte si, jak je to pěkné, když je někdo šťastný.Je to pěkný pohled...Zahřeje to.) ...
Chybí mi všechno, čím se člověk dokáže vyjádřit... všude je jen nakažlivý tupý výraz...jen podvod a maska.
Chci vidět obnažené emoce v plné síle a usměvavý výraz někoho, kdo jde po ulici a usměje se na vás prostě jen tak. Dokáže to zvednout náladu a každý to ví. Tak proč to nikdo nedělá?...

Jen kdyby to šlo. Svět by byl hezčí...

Špatně naplánovaná povaha

4. února 2010 v 20:12 | Anetka:-) |  Moje řeči
Je mi zima...
Navíc jsem upřímně posrala písemku ve škole. Což vede k mý špatný náladě a v tomto případě se člvěk prostě nemůže učit na písemku horšího rázu. Takže na to pro dnešek moje výsost kašle... zvysoka.

Zapomněla jsem, co jsem chtěla...
Po pár minutách přemýšlení nad tím, jak jsem blbá....

Nevím, někdy si přpadám, že si se mnou každej vytírá... podlahu - slušně řečeno. Ale co jsem komu udělala, že mě každej musí využívat? Jenže mě to přijde tak přirozený, někomu pomoct. Ale když já potřebuji, chovají se ke mě jak k cizímu. Kolikrát člověk přemýšlí, co vlastně dělá špatně. Co by se jako v jeho chování mělo změnit, aby se ty špatné věci ztratily?... Ale třeba to není ani tak ve mě...Jako spíš v těch lidech okolo (...jasně, taky nejsem bez chyby)

Jenže je blbost přemýšlet nad takovou věcí, přiznejme si, že vždycky budou ty špatný věci, který nás budou akorát štvát a zkoušet kolik toho vydržíme. Bohužel, je to tak...

Tak se s tím smiřme...

Co děláme s myšlenkama... s pocitama... který nás trápěj?... Já je vypustím a ignoruju je. Zavřu je někam dozádu do šuplíku a zamknu. Občas v pravou chíli najdou klíč a vyřeší se.Samy... Některým musíme pomoct...Je to na nás. - občas...

Edit...

3. února 2010 v 11:31 | Anetka:-) |  K Mému Blogu
Edit: V sekci Moje přečtené knížky, zašla jsem si do knihovny a požádala o výpis knížek, co jsem četla a tak jsem je doplnila :)

Edit: V sekci Hudba

Edit: Vzhledu. Jak se vám líbí? Mně docela jo, je jednoduchý a snad v něm je i nějaká myšlenka :)

...Snad ještě něco stihnu přidat:)

Paramore - Crush....

3. února 2010 v 11:26 | Anetka:-) |  Hudba
Tak. Konečně přidávám hudbu :). Ráda bych jako 1. uvedla paramore. Vždycky jsem na nich jela a pojedu dál, je to úžasně energická hudba. :)


Sněžné prázdniny

3. února 2010 v 10:01 | Anetka:-) |  Moje řeči
Ano. Ano. Ano :) Je tu další krásný volný den. Díky dnešnímu počasí se určitě mnoho lidí nemohlo dostat do práce a já jsem jedním z nich - tedy v mém případě do školy. Pro někoho je to nepříjemné zjištění za záminkou ztracených peněz a neplaceného volna, jenže pro školáky jsou to tzv. "Sněžné prázdniny". Pokud se nemýlím, v Americe je mají skoro každý rok. Ale my nejsme Amerika, tudíž my je nemáme - většinou. Připadám si jak Robin Crusoe. Jako bychom byli odříznutí od veškeré civilizace, žene se na nás konec světa ... o o o (Né, jen přeháním...)

Ráno jsem hbitě vstala (dobře, ne tak hbitě, jak byste mysleli, ale dost rychle, abych stihla odejít včas z bytu...) a svižným krokem upalovala ke garáži s autem. Jenže jak jsem doufala, venku byly závěje, že nešly ani otevřít dveře. Tak jsem si říkala, že bychom snad nemuseli s autem vyjet. No a protože jsem tady a píšu, to znamená, že jsme opravdu po deseti pokusech nevyjeli a také to znamená, že autobusy nejezdí. Jen doufám, že to nebude trvat moc dlouho. Nechci tolik zameškat.

Ale tak když už je se nastolila ta domácí pohoda a vytřeštěnost z venkovního počasí opadla, udělala jsem si banánový koktejl (...je to moje slast) a zasedla k počítači. Zrovna mám dočtenou takovou knížku do nepohody Michal Viewegh - Povídky a lásce.

A plán?... Upravit blog, dopít koktejl a číst... Prostě pohoda :)

Hanba...

2. února 2010 v 20:20 | Anetka:-) |  Moje řeči
Jsem prase nenažraný... Potim se jak dveře vod chlíva a zeru a žeru. Tomuhle musí bejt konec. Protože dneska je mi opravdu na zvracení. Jediné moje dnešní jídlo bylo 3talíře buchtiček se šodó, které si už do budoucna nedám, protože mi je tak blbě, že se asi za chvíli pozvracím. A to už trávím od oběda :(....

Pomozte mi. Musím se odnaučit jíst jednou denně... :(


Edit: (Po uklidnění) - Myslím, že není špatná věc si psát, co za celý den člověk jí a vypije :).Mít větší přehled v těch všech dnešních celkově nezdravých jídlech je také dobré. Ale jak je těžké začít jíst zdravě, když všude vidíte ty čokoládky a hambáče a rohlíky salámky a párečky... Nebo taky buchtičky se šodó :)