Duben 2010

Bye April and welcome May!

30. dubna 2010 v 15:00 | ANet |  Moje řeči
Všichni nezletilí dneska táhnou někam do temných koutů, kde by je policajt nehledal. Berou sebou kvanta flašek, dobrou náladu a hodně lidí- ať je sranda. Já ale na takovýhle věcičky nejsem. Pěkně si koupím ochucenou dobrou vodu, nahřeju si prdýlku u ohně, popovídám si s přáteli a půjdu v klídku domů spát. Žádná kocovina ráno... To je představa mýho ideálně strávenýho dne.

Where is my life?...

27. dubna 2010 v 20:03 | ANet |  Moje řeči
Někde, na okraji všeho dění jsem já, se svoji autoritou, kterou si neustále podkopávám. Se svým životem a vším okolo mě- tohle všechno je na pokraji. Na pokraji...na krajíčku...

Another days...

26. dubna 2010 v 19:00 | ANet |  Moje řeči
Tak si říkám, že bych mohla zase zrekapitulovat nějaké poslední dny a novinky (...pokud mě nějaké vůbec napadnou).
Začnu tím, že mě štve, že mi nejde blog a tak všechny články pomalu píšu do mailu- brrr. Potom tu máme tu věc s květnem a to, že ani jeden víkend nebudu doma, ale někde na nějaký super akci. Jsem za to sice ráda a strašně se těším, ale poslední dobou mi přijde, že to, co mám doma, moc zanedbávám.

What is your mood?

25. dubna 2010 v 14:00 | ANet |  Moje řeči
Zas mě chytla taková náladovka...
Sedím, koukám na telku a úplně znuděně přepínám jeden kanál za druhým.Samozřejmě mě nic nezaujme, tak se rozvalím na gauči a pozoruju ornamenty na oknech, na kterých hledám jakékoliv odlišnosti, i když ve skutečnosti jsou všechny stejné. A v tom všem pracovním vytížení mě napadne, co mě vlastně na mým životě baví? Co mě tady drží?

Pro ANA?

20. dubna 2010 v 21:12 | Anetka:-) |  Moje řeči
Asi si založím nějaký koutek, kam si budu ukládat všechny ty nesmysly, co vám tu píšu o dle-nejídle. Mám zase potřebu něco napsat o tom, jak si vedu v mém procesu hubnutí-nehubnutí.
Musím se přiznat, že minulý týden byl vážně přejídací, což jsem ale vyvážila třemi dny o jednom jablku. Já vím, já vím... hned mě neukamenujte- zničím si žaludek a všechny orgány.
Jenže já už mám takový neblahý pocit, že jsem se stala závislačkou na hlídání mojí obživy. Když sním jedno jablko za den, nejradši bych se šla zahrabat.

Trip for ooze experience

19. dubna 2010 v 20:30 | Anetka:-) |  Moje řeči
Slastný pocit vyčerpanosti. Pokaždý, co přijedu domů z kola, nebo když jdu někam sportovat, dostaví se tahle krásná únava. Možná, že když sportuju, myslím na to, jak se mi krásně bude usínat. Že až vlezu do peřin, uvolním se a budu cítit, jak se mi všechny svaly přepínají do stavu "off". Není to krásný pocit?
A navíc, když si uvědomíte, co z toho všechno plyne. To, že vás to baví, děláte to rádi- to je na tom to nejdůležitější.

Three in one...

18. dubna 2010 v 21:08 | Anetka:-) |  Moje řeči
Nesnáším překvapení, ale miluju, když mi někdo udělá radost tím pěkným způsobem, že mám opravdu radost a nemusím ji pouhopouze předstírat (...i když se mi to zdá nepěkné). Jsou lidé, kteří tohle vědí a chtějí vám udělat radost skutečnou, takovou tu úctyhodnou. Že mu poděkujete z celého srdce.

Are you afraid?

15. dubna 2010 v 20:45 | Anetka:-) |  Moje řeči
Zítřejší den visí ve vzduchu jako nepříjemná mračna neutichající bouře. Připadám si, že se vznáším někde mezi tou bouří, dnešním dnem a neutichajícím mořem.
Všechno to, co pro mě má cenu, se najednou vypařilo. V tom zítřejším dni. V tom hrůzném dni, kdy musím dát člověku sbohem a uvědomit si, že už ho NIKDY neuvidím. Že to je poslední chvíle. Že je to strašný zážitek i pro člověka bez umu cítit...

Unforgettable drug...

13. dubna 2010 v 21:32 | Anetka:-) |  Moje řeči
Nevím, proč tomu tak je, ale každý den je nějaká věc, kterou prostě nestihnu, i když vím, že místo toho sedění u večerního filmu bych mohla tu věc udělat, tak si na to vzpomenu až večer v posteli, což už je většinou pozdě... tam už mě ovládá moje lennost (tedy, musím se přiznat, že dnes mě ovládá celý den)...

Fathers love...

12. dubna 2010 v 22:42 | Anetka:-) |  Moje řeči
Když mám přemýšlivou náladu, často dumám nad tím, jak je možné, že se s časem všechno tak rychle mění a my si nejsme schopni toho všimnout v chodu věcí, ale až když se ty věci odehrají. Tímto myslím moje dětství a nynější "duševní stav".
Vím, že nikdy nic nebude, tak jak to bývalo. Tím ale nechci říci, že si myslím, že už si nikdy nebudu hrát a mít takový zápal do hry. To ne. Tímto myslím to, jak se ke mně lidé chovali. Všimali si mě a brali na moje pocity velký zřetel.

Predicted time...

12. dubna 2010 v 13:30 | Anetka:-) |  Moje řeči
Je to tak. Všechno se počítá...já si všechno odpočítávám. Jsem už na to naučená a zdá se mi to jako docela posedlost. Nějaké počty:
Chybí ještě 39 dní, 6 hodin a 30 minut do té krásné chvíle, než začne High on it.
A už 2 celé roky znám nejlepšího člověka, jakého jsem snad mohla poznat. Ale to mi došlo až před 5-ti měsíci(za 5 dní tomu bude 5 měsíců), kdy jsme se oba rozhodli, dát to dohromady...

Sometime I need...

10. dubna 2010 v 17:35 | Anetka:-) |  Moje řeči
No vidíte, jak jsem ošklivá. Včera jsem měla radost z jedné mega zprávy a uplně jsem vám to zapoměla napsat. 21.května jedu na drumm and base sesion (High on it) do Pardubic. Vím, že si asi myslíte, že je to styl hudby pro vymaštěný palice, ale já jsem se v tom našla. Miluju ten rytmus, tu nekonečnou dýlku písničky, která na mě působí jak antidepresiva. Jen takám hlavou do rytmu, klepu si pro sebe nohou a na nic nemyslím. Svým způsobem si připadám občas jak sjetá...

Ideas killer...

10. dubna 2010 v 8:17 | Anetka:-) |  Moje řeči
Jsem tak ráda, že jsem zjistila, že nic z toho, co jsem dělala včera není pro mě. Jen jsem se o tom ošklivě přesvědčila, ale nechápu, K ČEMU jsem se, pro boha, musela takhle ztřískat, když se dneska stydím podívat do očí každému, kdo tam včera byl?...Nevím, ale jsem neskonale ráda, že vím, jak mi to nechybí. Jak mi nechybí alkohol, že mi jen dělá neplechu v hlavě a ráno opici.

Step by step...

5. dubna 2010 v 10:47 | Anetka:-) |  Moje řeči
Všechno, co kdy v životě uděláme je jen na nás. Můžeme toho litovat, být na sebe pyšní nebo si jen říkat, že jsme udělali dobrou věc. Někdy nás to zahřeje u srdce, jindy nám to trhá svědomí na kusy. Ale já myslím, že to co uděláme, je prostě jen naše věc, což znamená, že lidi nám můžou poradit, ale ne nám kecat do našich rozhodnutí.

Better than waiting...

2. dubna 2010 v 9:30 | Anetka:-) |  Moje řeči
Nadávala bych a nadávala! Radši opravdu zhebnu, než abych čekala hodinu v čekárně k ušnímu.
Sestra se tam s doktorem vybavuje 20 minut, když nikdo v ordinaci není: "A pane doktore, nechcete kafíčko?" Zavraždila bych ji tupým nožem. Deset lidí tam čeká a ona...ona... mě naštvala.
Čekala jsem a čekala... Jenže už jsem to opravdu nevydržela a musela jsem odejít. Fuj fuj fuj!
Zažaluju je... A do jednoho...
Radši se uzdravim sama, než bych tam měla znova jít. Jsou to jenom zbytečný nervy.

Stay alive...

1. dubna 2010 v 21:41 | Anetka:-) |  Moje řeči
Je mi ze sebe na zvracení. Chci zvracet a vyzvrátit žaludek i s duší. Poslední dobou jsem tu jen Já a Moje Jídlo. Kamarádka mi povídá zážitky o přestávce a vidí jen moje otráveně zamyšlené "Hmmm", jak obdivuji vysokou energetickou hodnotu její tatranky...
Je to už posedlost. Pokaždé, když se najím(...v čase, když jíst nemám), se cítím zklamaná a bez vůle. Myslím, že kdyby jídlo neexistovalo, já bych byla obsolutně spokojená. Každou kalorii si vybíjím na kole, každou přidanou minutu se cítím lépe...Zhubla jsem 5 kilo, ale teď (...TEĎ!) jsem si dala ovesnou kaši a myslím, že je mám všechny zpátky.