Are you afraid?

15. dubna 2010 v 20:45 | Anetka:-) |  Moje řeči
Zítřejší den visí ve vzduchu jako nepříjemná mračna neutichající bouře. Připadám si, že se vznáším někde mezi tou bouří, dnešním dnem a neutichajícím mořem.
Všechno to, co pro mě má cenu, se najednou vypařilo. V tom zítřejším dni. V tom hrůzném dni, kdy musím dát člověku sbohem a uvědomit si, že už ho NIKDY neuvidím. Že to je poslední chvíle. Že je to strašný zážitek i pro člověka bez umu cítit...

Ani mě nenapadá, co bych k tomu měla napsat. Snad jen že se bojím? Bojím se podívat do tváře smrti a všemu tomu, čemu jsem se ledabyle v myšlenkách vyhýbala? Ne.
Bojím se toho, vidět plačící lidi, které znám, na kterých mi záleží. Vidět strhané obličeje. Emoce...

Emoce emoce... Nedovolte mi propadnout panice. Zítra. My budeme ti, kteří to přežili. Jen jeden člověk už tam s námi nebude. Ten jeden člověk se v ten den ztratí... snad někam hluboko do našich srdcí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nejmka nejmka | Web | 15. dubna 2010 v 22:02 | Reagovat

Ach jo, tohle je mi fakt líto. Hlavně to nějak překonej, já to vždycky nezvládám a dělám, že nic, při čemž se na mě všichni naštvou a nikdo nechápe, že to je můj obrannej mechanismus. Držim palce, fakt. Teda jestli jsem to dobře pochopila (jsem děsně natvrdlá, jen tak mimochodem teda)

2 Aneta Aneta | 15. dubna 2010 v 22:23 | Reagovat

[1]: Ano ano, pochopila dobře. U mě je to nastejno. Všichni se diví, že nereaguju, nebrečím. Ale já se prostě jen bárním. Na nic lepšího se nezmůžu...Možná bohužel, možná bohudík

3 Pan Unáhlený Pan Unáhlený | Web | 15. dubna 2010 v 22:45 | Reagovat

Nikdy jsem nic takového nezažil a doufám že ještě dlouho nezažiju.

4 Filomena Filomena | Web | 15. dubna 2010 v 23:18 | Reagovat

Mordor je trefnej :D asi tak :D držím ti palce, ať všechno zvládneš, někdy je to vážně těžký ...

5 Azzy Azzy | Web | 16. dubna 2010 v 9:52 | Reagovat

predstava takovyhle ztraty me desi. Bud silna, nic vic se snad rict neda.

6 phoenix phoenix | E-mail | Web | 16. dubna 2010 v 15:12 | Reagovat

a kde bereš tu jistotu, že toho člověka už nikdy neuvidíš? neříkám, jak to je, nebo jak není - jen to, že prostě nevíme... nezoufej nad něčím, co není vůbec jistý...
vždycky v takových situacích cítím stesk... ale není to ztráta, jen odloučení. skutečně náročné jsou pak ty emoce lidí, kteří to berou jinak...
ale nikdy, nikdy si nenech vyčítat, že necítíš něco, co "bys měla", natožpak že to na tobě není vidět. to je jen tvoje věc.

7 Insa Insa | Web | 16. dubna 2010 v 17:49 | Reagovat

Smrt blízkého člověka je krutá, ale časem to přejde. Bude to v pohodě, uvidíš...jen se teď musíš držet :)

8 pan Neostižný pan Neostižný | Web | 16. dubna 2010 v 18:29 | Reagovat

Tyhle situace jsou velice těžké a emoce hrají velkou roli...hlavně se jim nepoddat,ale oni stejně vyplavou na povrch,třeba jinou cestou...

9 Neela-hime Neela-hime | Web | 16. dubna 2010 v 19:08 | Reagovat

Problém je, že mi ty zásoby nikdy nevydrží xD Anebo přijde brácha s tím jeho "Nemáš něco dobrýho?" a začne čmuchat okolo.

10 Anchelina Anchelina | Web | 18. dubna 2010 v 15:18 | Reagovat

Neventilovat emoce na lidech, kteří se nám snaží pomoci, je fakt těžký. Osobně se mi to většinou nepovede, mám chuť všechny rozcupovat na maličký kousíčky, jen ať se na mně nedívají soucitně. Chtěla bych najít nějaký osvědčený nebolestný způsob, jak určitý druh emocí prostě nechat zmizet, vypařit jak vodu. Třeba ho někdy najdeme.

11 Aneta Aneta | Web | 19. dubna 2010 v 19:59 | Reagovat

[3]: To doufej. Ani jsem radši nepsala článek o tom, jak to probíhalo.

[5]: Taky si to říkám. Co jiného s tím můžu dělat. Tiše trpět...

[6]: Je to pravda, každý trpí svým vlastním způsobem.

[8]: Je dobrý si najít něco, čím se uklidním. U mě je to např. sport :) Nebo psaní.

[10]: Možný je skoro všechno, ale tohle si asi musí každý srovnat sám v sobě. Asi všichni nebudeme mít stejný způsob "ventilace emocí". Každý se s tím musí poprat po svém...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama