Come on baby...

5. května 2010 v 21:26 | ANet |  Moje řeči
Mojí sestře zbývá do porodu už asi jen dva týdny a nestíhám se divit, o co všechno se za tu dobu musí postarat. Cítím, jak ji to naplňuje. Jak je šťastná, že bude mít miminko, že se bude mít o koho starat, s kým se dělit o lásku a radost. Když ji pozoruji, jak sedí a hladí si bříšo, jak si pěkně stěžuje na všechny útrapy, vidím, že to všechno dělá, aby se pochlubila jak je už dospělá...

Oproti ní si připadám tak strašně nicotně. Chtěla bych si s ní povídat jako za starých časů. Ale když se jí teď s něčím svěřím, jediné co je mi na to schpná říct je: "Tvoje problémy bych chtěla mít" Já ji chápu... a proto si pak připadám tak blbě...
Občas mě to docela mrzí, ale jsem strašně ráda, že ona je konečně šťastná, po tom všem, co si kdy zažila a užila. Všechno si teď dostatečně užívá a je na ní vidět, že se rozhodla dobře. Asi nikdy neuvažovala nad tím, jestli dítě je dobrá volba. Ona ho prostě má a až se jí narodí malinká Lucinka, bude další šťastnou mamkou pod sluncem...
Chce se mi brečet, kdy vím, jak bude šťastná. Závidím jí to, ale samozřejmě, že jí to přeju...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 psi-kraska psi-kraska | Web | 5. května 2010 v 22:02 | Reagovat

Miminko bych hrozně chtěla, ač je mi teprve 14 a 1/2...
Z toho si nic nedělej, jenom jí pak hodně pomáhej...mám roční sestru, tak vím, co dělat...nezoufej....mimina jsou hrozně roztomilý... :-)

2 Pan Unáhlený Pan Unáhlený | Web | 5. května 2010 v 22:31 | Reagovat

Já zas pozoruji svou sestru, jak je šťastná se svou rodinou, jak miluje svoje dvě krásné děti.
A ty děti, má neteř se synovcem, mají zase rády mě :-) Svým způsobem mě to naplňuje. Je to vážně krásný pocit, rozesmát tu malou předškolačku, nebo ji učit anglická slovíčka, aby ve školce při angličtině trochu zazářila. A ještě dokonalejší je, když jen pouhým hlasem rozesměju toho malýho, čtyřměsíčního drobečka. Ach jak já zbožňuji děti... Škoda, že je pravděpodobně mít nebudu.

(Hehe, to JÁ jsem neteř naučil tleskat, posílat pusinky na dálku, naučil ji barvy a o pár let i jak se která barva řekne anglicky. Viděl jsem i jedny z jejích prvních krůčků. A jsem na sebe samozřejmě po zásluze pyšný! :D)

3 Petischka Petischka | E-mail | Web | 6. května 2010 v 8:53 | Reagovat

J ůčeat mimonko musí být něco nádherného. A neboj určitě s tebou bude mluvit o všem, jen má teĎ plno starostí. :) A nepřipadej si nicotně. Tak úsměv :*

4 pavel pavel | Web | 6. května 2010 v 10:38 | Reagovat

jednou se i ty dočkáš, ale je pravdou, že když je v bytě malé dítě, je to jen radost :-)

5 Neela-hime Neela-hime | Web | 6. května 2010 v 16:42 | Reagovat

Jo, holt když sourozenci.. "vyrostou" - já nevím, jak jinak tomu říct. například brácha, od té doby, co má děcko, tak už to neni takový jako dřív. Dřív jsme se pošťuchovali a ze srandy nadávali, teď bych mu nemohla ani říct, že je vůl. Štěstí, že na to je tu druhý brácha, tomu to nevadí a pořád ho to baví ^^
S bolavou rukou kreslit je občas bolestivé, ale nakonec jsem ji včera rozhýbala, pak v ní něco křuplo a přestalo to bolet ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama