Zlatě podělanej střed

27. ledna 2013 v 20:34 | ANet |  Moje řeči
Kde je ta hranice, kdy si člověk konečně uvědomí, že je to moc? Že tohle už se nedá, sekne se vším a konečně se svobodně nadechne s pocitem, že se na všechno konečně VYSRAL.
Nejsem krásná ani ošklivá
nejsem inteligentní ani blbá
něco v hlavě mám... ale nasráno to není...
Tak co jsem?
Podělanej zlatej střed, na kterej si každej ukáže a řekne si, že není tak blbě, aby nemohlo bejt hůř a když se najde něco lepšího.... beze všeho! Táhni...
A proč vlastně zlatej, o zlatej by se všichni tahali, hovno zlatej... podělanej je ten střed
To Vám pěkně děkuji dámy a pánové... Jsem asi magor.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BAuu BAuu | Web | 27. ledna 2013 v 22:24 | Reagovat

Ach Anet. Říkala jsem si, co se s tebou stalo a kam jsi vůbec zmizela, bez rozloučení. Vím, že tenkrát jsi něco řešila, pravděpodobně sama se sebou, a měla jsem o tebe starosti.
Hoď je za hlavu. Jestli tu pro tebe můžu být jakýmkoli způsobem, jsem tu. A jsem ráda, že jsi zpátky.
A možná že střed, ale střed, kterej za to stojí. Věř mi.:) A kdo takový pocity někdy neměl?

2 ANet ANet | Web | 28. ledna 2013 v 21:00 | Reagovat

[1]:Měla jsem nějaký osobní trauma, asi se u mě puberta trochu zvrtla v psychickej blok... A nějak jsem se od všeho distancovala.
Má ty pocity každej, ale já jsem ráda, že si ještě pamatuju heslo a mám to kam kydnout :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama