Moje řeči

A life full of nothing...

6. května 2010 v 22:39 | ANet
Poslední dobou si všímám, že je pro mě lepší nebýt vzhůru takhle do noci. Když už takhle ponocuju, většinou přemýšlím o té ošklivější části mého života. O věcech, které bych jinak zaspala a ráno si na ně nevzpoměla. A tak si říkám, je lepší o nich přemýšlet, v hlavě si je rozebrat a nebo je lepší na ně zapomenout?....

Come on baby...

5. května 2010 v 21:26 | ANet
Mojí sestře zbývá do porodu už asi jen dva týdny a nestíhám se divit, o co všechno se za tu dobu musí postarat. Cítím, jak ji to naplňuje. Jak je šťastná, že bude mít miminko, že se bude mít o koho starat, s kým se dělit o lásku a radost. Když ji pozoruji, jak sedí a hladí si bříšo, jak si pěkně stěžuje na všechny útrapy, vidím, že to všechno dělá, aby se pochlubila jak je už dospělá...

"Rawrrr"

5. května 2010 v 11:35 | ANet
Ha, tak mě napadá. Zrovna jsem vlezla na mail a při přihlašování mi to ukázalo že mám 3 nové maily. Tak si říkám, že je to super, protože si píšu s pár lidma-anglicky a že by mi mohli třeba odepsat. Tak jsem se těšila... Jenže když jsem se přihlásila, tak jsem viděla njaké tři blbé reklamy. To mě dokáže naštvat. Teď už tam mám těch reklam nespočet a mazat se mi to opravdu nechce- holt jsem líná. Jendou jsem to vyřešila způsobem nepěkným. Založila jsem si nový mail, ale to je taky na nic :) .Takže si pěkně jednou sednu k emailu a budu mazat a mazat...

Booring...

5. května 2010 v 11:23 | ANet
Tak jo, vím, jak to tu zanedbávám, ale prostě poslední dobou nemám vůbec na NIC náladu- bohužel... Nu ale už jsem tu, ovšem s nicovatou náladou a přemýšlím, co se za poslední tři dny stalo? Asi nic moc. Včera jsem byla v Hradci Králové na hudbě a totálně to akustikou podělali, takže jsem z toho moc neměla, až na pár pěkných fotek... Achjo.

Never ever....

1. května 2010 v 7:49 | ANet
Vidíte to? Vidíte to?
Hlavně že "Jó, já pít nebudu a nebudu" hlásala tady nějaká sličná slečna, kterou jsem já asi nehrála. Včera, respektive dneska jsem se vyndala jak prase a ani nevim, jak se mi to povedlo...?
Záhada "Blérvič 3"... Achjo achjo. Vůbec jsem se nevyspala, teď jsem se najedla pařížskýho salátu a brzo asi hodim kačenu. Vidíte to? Jaký já jsem prase? Never ever....
Ale včera to bylo vcelku fajn, až na to, že brzo ráno přijeli kámošovi rodiče a viděli ten strašnej binčus po celym bytě... Bylo nás 10 a měli jsme 5 flašek rumu + jednu litrovou + zelenou a šampáňo... Tak se pak nedivte....

Bye April and welcome May!

30. dubna 2010 v 15:00 | ANet
Všichni nezletilí dneska táhnou někam do temných koutů, kde by je policajt nehledal. Berou sebou kvanta flašek, dobrou náladu a hodně lidí- ať je sranda. Já ale na takovýhle věcičky nejsem. Pěkně si koupím ochucenou dobrou vodu, nahřeju si prdýlku u ohně, popovídám si s přáteli a půjdu v klídku domů spát. Žádná kocovina ráno... To je představa mýho ideálně strávenýho dne.

Where is my life?...

27. dubna 2010 v 20:03 | ANet
Někde, na okraji všeho dění jsem já, se svoji autoritou, kterou si neustále podkopávám. Se svým životem a vším okolo mě- tohle všechno je na pokraji. Na pokraji...na krajíčku...

Another days...

26. dubna 2010 v 19:00 | ANet
Tak si říkám, že bych mohla zase zrekapitulovat nějaké poslední dny a novinky (...pokud mě nějaké vůbec napadnou).
Začnu tím, že mě štve, že mi nejde blog a tak všechny články pomalu píšu do mailu- brrr. Potom tu máme tu věc s květnem a to, že ani jeden víkend nebudu doma, ale někde na nějaký super akci. Jsem za to sice ráda a strašně se těším, ale poslední dobou mi přijde, že to, co mám doma, moc zanedbávám.

What is your mood?

25. dubna 2010 v 14:00 | ANet
Zas mě chytla taková náladovka...
Sedím, koukám na telku a úplně znuděně přepínám jeden kanál za druhým.Samozřejmě mě nic nezaujme, tak se rozvalím na gauči a pozoruju ornamenty na oknech, na kterých hledám jakékoliv odlišnosti, i když ve skutečnosti jsou všechny stejné. A v tom všem pracovním vytížení mě napadne, co mě vlastně na mým životě baví? Co mě tady drží?

Pro ANA?

20. dubna 2010 v 21:12 | Anetka:-)
Asi si založím nějaký koutek, kam si budu ukládat všechny ty nesmysly, co vám tu píšu o dle-nejídle. Mám zase potřebu něco napsat o tom, jak si vedu v mém procesu hubnutí-nehubnutí.
Musím se přiznat, že minulý týden byl vážně přejídací, což jsem ale vyvážila třemi dny o jednom jablku. Já vím, já vím... hned mě neukamenujte- zničím si žaludek a všechny orgány.
Jenže já už mám takový neblahý pocit, že jsem se stala závislačkou na hlídání mojí obživy. Když sním jedno jablko za den, nejradši bych se šla zahrabat.

Trip for ooze experience

19. dubna 2010 v 20:30 | Anetka:-)
Slastný pocit vyčerpanosti. Pokaždý, co přijedu domů z kola, nebo když jdu někam sportovat, dostaví se tahle krásná únava. Možná, že když sportuju, myslím na to, jak se mi krásně bude usínat. Že až vlezu do peřin, uvolním se a budu cítit, jak se mi všechny svaly přepínají do stavu "off". Není to krásný pocit?
A navíc, když si uvědomíte, co z toho všechno plyne. To, že vás to baví, děláte to rádi- to je na tom to nejdůležitější.

Three in one...

18. dubna 2010 v 21:08 | Anetka:-)
Nesnáším překvapení, ale miluju, když mi někdo udělá radost tím pěkným způsobem, že mám opravdu radost a nemusím ji pouhopouze předstírat (...i když se mi to zdá nepěkné). Jsou lidé, kteří tohle vědí a chtějí vám udělat radost skutečnou, takovou tu úctyhodnou. Že mu poděkujete z celého srdce.

Are you afraid?

15. dubna 2010 v 20:45 | Anetka:-)
Zítřejší den visí ve vzduchu jako nepříjemná mračna neutichající bouře. Připadám si, že se vznáším někde mezi tou bouří, dnešním dnem a neutichajícím mořem.
Všechno to, co pro mě má cenu, se najednou vypařilo. V tom zítřejším dni. V tom hrůzném dni, kdy musím dát člověku sbohem a uvědomit si, že už ho NIKDY neuvidím. Že to je poslední chvíle. Že je to strašný zážitek i pro člověka bez umu cítit...

Unforgettable drug...

13. dubna 2010 v 21:32 | Anetka:-)
Nevím, proč tomu tak je, ale každý den je nějaká věc, kterou prostě nestihnu, i když vím, že místo toho sedění u večerního filmu bych mohla tu věc udělat, tak si na to vzpomenu až večer v posteli, což už je většinou pozdě... tam už mě ovládá moje lennost (tedy, musím se přiznat, že dnes mě ovládá celý den)...

Fathers love...

12. dubna 2010 v 22:42 | Anetka:-)
Když mám přemýšlivou náladu, často dumám nad tím, jak je možné, že se s časem všechno tak rychle mění a my si nejsme schopni toho všimnout v chodu věcí, ale až když se ty věci odehrají. Tímto myslím moje dětství a nynější "duševní stav".
Vím, že nikdy nic nebude, tak jak to bývalo. Tím ale nechci říci, že si myslím, že už si nikdy nebudu hrát a mít takový zápal do hry. To ne. Tímto myslím to, jak se ke mně lidé chovali. Všimali si mě a brali na moje pocity velký zřetel.

Predicted time...

12. dubna 2010 v 13:30 | Anetka:-)
Je to tak. Všechno se počítá...já si všechno odpočítávám. Jsem už na to naučená a zdá se mi to jako docela posedlost. Nějaké počty:
Chybí ještě 39 dní, 6 hodin a 30 minut do té krásné chvíle, než začne High on it.
A už 2 celé roky znám nejlepšího člověka, jakého jsem snad mohla poznat. Ale to mi došlo až před 5-ti měsíci(za 5 dní tomu bude 5 měsíců), kdy jsme se oba rozhodli, dát to dohromady...

Sometime I need...

10. dubna 2010 v 17:35 | Anetka:-)
No vidíte, jak jsem ošklivá. Včera jsem měla radost z jedné mega zprávy a uplně jsem vám to zapoměla napsat. 21.května jedu na drumm and base sesion (High on it) do Pardubic. Vím, že si asi myslíte, že je to styl hudby pro vymaštěný palice, ale já jsem se v tom našla. Miluju ten rytmus, tu nekonečnou dýlku písničky, která na mě působí jak antidepresiva. Jen takám hlavou do rytmu, klepu si pro sebe nohou a na nic nemyslím. Svým způsobem si připadám občas jak sjetá...

Ideas killer...

10. dubna 2010 v 8:17 | Anetka:-)
Jsem tak ráda, že jsem zjistila, že nic z toho, co jsem dělala včera není pro mě. Jen jsem se o tom ošklivě přesvědčila, ale nechápu, K ČEMU jsem se, pro boha, musela takhle ztřískat, když se dneska stydím podívat do očí každému, kdo tam včera byl?...Nevím, ale jsem neskonale ráda, že vím, jak mi to nechybí. Jak mi nechybí alkohol, že mi jen dělá neplechu v hlavě a ráno opici.

Step by step...

5. dubna 2010 v 10:47 | Anetka:-)
Všechno, co kdy v životě uděláme je jen na nás. Můžeme toho litovat, být na sebe pyšní nebo si jen říkat, že jsme udělali dobrou věc. Někdy nás to zahřeje u srdce, jindy nám to trhá svědomí na kusy. Ale já myslím, že to co uděláme, je prostě jen naše věc, což znamená, že lidi nám můžou poradit, ale ne nám kecat do našich rozhodnutí.

Better than waiting...

2. dubna 2010 v 9:30 | Anetka:-)
Nadávala bych a nadávala! Radši opravdu zhebnu, než abych čekala hodinu v čekárně k ušnímu.
Sestra se tam s doktorem vybavuje 20 minut, když nikdo v ordinaci není: "A pane doktore, nechcete kafíčko?" Zavraždila bych ji tupým nožem. Deset lidí tam čeká a ona...ona... mě naštvala.
Čekala jsem a čekala... Jenže už jsem to opravdu nevydržela a musela jsem odejít. Fuj fuj fuj!
Zažaluju je... A do jednoho...
Radši se uzdravim sama, než bych tam měla znova jít. Jsou to jenom zbytečný nervy.
 
 

Reklama