Moje řeči

Den.

7. února 2010 v 11:01 | Anetka:-)
Dneska, myslím, bude moc pěknej den. Ráda bych šla ven vyválet se pořádně ve sněhu a vyplácat sněhuláka, nebo vytasit starej pekáč a jít pekáčovat. Nějak mě to chytlo... Paráda:)

Napadla mě dobrá myšlenka, ale nemám čas, tak to sepíšu až přijedu domů. Zrovna jsem u tety a s bratránkama jsme hráli Kriskros:D Suprová kra :)

Začátek pekla...

6. února 2010 v 0:04 | Anetka:-)
Popravdě...Užírám se kvůli tomu (...už děsně dlouho) že chci zhubnout...Ale nejde mi to. Můj žaludek je blbej-nebo spíš já jsem tupá a vždycky dietu po dvou dnech pokazim... Štve mě to. Ani ne kvůli tomu hubnutí, ale že si podkopávám sebedůvěru.Strašně...

Takže to budu zkoušet a zkoušet.Třeba jednou najdu způsob jak zhubnout, neporušit to, co jsem si slíbila... a potom nebrečet když uvidím nějakou pěknou holku... Až takhle jsem na tom bledě...

Stereotyp 20.tis.letí.

5. února 2010 v 23:55 | Anetka:-)
Někdy bych chtěla mít takovou sílu, která by zastavila ten chod okolo mě a já bych se na chvíli mohla podívat do těch tupých tváří bez výrazů, bez emocí.
Chybí mi projev lásky...výrazy v tváři s ní související (...když se dva lidi milují, poznáte to. Jakmile přejdou po chdoníku, říkáte si, jak je to pěkné, když je někdo šťastný.Je to pěkný pohled...Zahřeje to.) ...
Chybí mi všechno, čím se člověk dokáže vyjádřit... všude je jen nakažlivý tupý výraz...jen podvod a maska.
Chci vidět obnažené emoce v plné síle a usměvavý výraz někoho, kdo jde po ulici a usměje se na vás prostě jen tak. Dokáže to zvednout náladu a každý to ví. Tak proč to nikdo nedělá?...

Jen kdyby to šlo. Svět by byl hezčí...

Špatně naplánovaná povaha

4. února 2010 v 20:12 | Anetka:-)
Je mi zima...
Navíc jsem upřímně posrala písemku ve škole. Což vede k mý špatný náladě a v tomto případě se člvěk prostě nemůže učit na písemku horšího rázu. Takže na to pro dnešek moje výsost kašle... zvysoka.

Zapomněla jsem, co jsem chtěla...
Po pár minutách přemýšlení nad tím, jak jsem blbá....

Nevím, někdy si přpadám, že si se mnou každej vytírá... podlahu - slušně řečeno. Ale co jsem komu udělala, že mě každej musí využívat? Jenže mě to přijde tak přirozený, někomu pomoct. Ale když já potřebuji, chovají se ke mě jak k cizímu. Kolikrát člověk přemýšlí, co vlastně dělá špatně. Co by se jako v jeho chování mělo změnit, aby se ty špatné věci ztratily?... Ale třeba to není ani tak ve mě...Jako spíš v těch lidech okolo (...jasně, taky nejsem bez chyby)

Jenže je blbost přemýšlet nad takovou věcí, přiznejme si, že vždycky budou ty špatný věci, který nás budou akorát štvát a zkoušet kolik toho vydržíme. Bohužel, je to tak...

Tak se s tím smiřme...

Co děláme s myšlenkama... s pocitama... který nás trápěj?... Já je vypustím a ignoruju je. Zavřu je někam dozádu do šuplíku a zamknu. Občas v pravou chíli najdou klíč a vyřeší se.Samy... Některým musíme pomoct...Je to na nás. - občas...

Sněžné prázdniny

3. února 2010 v 10:01 | Anetka:-)
Ano. Ano. Ano :) Je tu další krásný volný den. Díky dnešnímu počasí se určitě mnoho lidí nemohlo dostat do práce a já jsem jedním z nich - tedy v mém případě do školy. Pro někoho je to nepříjemné zjištění za záminkou ztracených peněz a neplaceného volna, jenže pro školáky jsou to tzv. "Sněžné prázdniny". Pokud se nemýlím, v Americe je mají skoro každý rok. Ale my nejsme Amerika, tudíž my je nemáme - většinou. Připadám si jak Robin Crusoe. Jako bychom byli odříznutí od veškeré civilizace, žene se na nás konec světa ... o o o (Né, jen přeháním...)

Ráno jsem hbitě vstala (dobře, ne tak hbitě, jak byste mysleli, ale dost rychle, abych stihla odejít včas z bytu...) a svižným krokem upalovala ke garáži s autem. Jenže jak jsem doufala, venku byly závěje, že nešly ani otevřít dveře. Tak jsem si říkala, že bychom snad nemuseli s autem vyjet. No a protože jsem tady a píšu, to znamená, že jsme opravdu po deseti pokusech nevyjeli a také to znamená, že autobusy nejezdí. Jen doufám, že to nebude trvat moc dlouho. Nechci tolik zameškat.

Ale tak když už je se nastolila ta domácí pohoda a vytřeštěnost z venkovního počasí opadla, udělala jsem si banánový koktejl (...je to moje slast) a zasedla k počítači. Zrovna mám dočtenou takovou knížku do nepohody Michal Viewegh - Povídky a lásce.

A plán?... Upravit blog, dopít koktejl a číst... Prostě pohoda :)

Hanba...

2. února 2010 v 20:20 | Anetka:-)
Jsem prase nenažraný... Potim se jak dveře vod chlíva a zeru a žeru. Tomuhle musí bejt konec. Protože dneska je mi opravdu na zvracení. Jediné moje dnešní jídlo bylo 3talíře buchtiček se šodó, které si už do budoucna nedám, protože mi je tak blbě, že se asi za chvíli pozvracím. A to už trávím od oběda :(....

Pomozte mi. Musím se odnaučit jíst jednou denně... :(


Edit: (Po uklidnění) - Myslím, že není špatná věc si psát, co za celý den člověk jí a vypije :).Mít větší přehled v těch všech dnešních celkově nezdravých jídlech je také dobré. Ale jak je těžké začít jíst zdravě, když všude vidíte ty čokoládky a hambáče a rohlíky salámky a párečky... Nebo taky buchtičky se šodó :)

Jeden den...

28. ledna 2010 v 15:35 | Anetka:-)
Tak. A pololetí máme za sebou. Ta doba - ten Půlrok (školní) mi vůbec tak nepřišel. Ale to už tak asi bývá.

Se svým vysvědčením, první půlrok na nové škole, jsem oabsolutně spokojená. Sice mám ještě co vylepšovat, ale co, každý by mohl vylepšovat - a to do nekonečna - ne jen svoje vysvědčení.

Je krása si jeden den odfouknout od školy a vědět, že bych po právu měla být ve škole. Venku je zima a tak mi nezbývá nic jiného, než sedět tady :) A jdem vlastně ráda. Doufám, že v létě na vás bude taky čas :)

Tak přemýšlím, že bych se pustila do nějaké ,,malůvky"... Mám chuť kreslit. :)

Tak se mějte aspoň tak jako já ještě lépe :)

Zimní předpověď krásného dne...

27. ledna 2010 v 11:26 | Anetka:-)
Ráda bych zmínila, že mě mrzí, že jsem ztratila své stálé čtenáře. Jsou to nenahraditelné osoby na mém blogu. Jejich názory se mi velice zamlouvají, tak s nadějí doufám, že se jednoho krásného dne vrátí a budou opět číst moje bláboly.

Možná by ani nemělo cenu sem psát něco, co píšu pro někoho, kdyby to nikdo nečetl. Ale já se nevzdám :) Snad ještě existují dobré suše, které se na blogu.cz poflakují a nehledají jen obrázky slavných a takové ty věci...

Dnes bych chtěla začít tím, že bych uvedla moje ráno. Nádherně jsem se vzdudila o celou hodinu déle než normálně a dostala jsem strašnou chuť jít ven. Pohled z okna mě opravdu lákal. Všechno se na sluníčku třpytilo a blýskalo.Prostě nádhera. Jenže po zjištění, že je venku -23, mě jaksi ta chuť přešla.

Ale musela jsem jít k doktorce. Venku mi bylo docela do smíchu, když jsem viděla všechny ty lidi zahalené do šály až pod nos. Opravdu jsem si připadala jak v Rusku, jak říká děda. Každému z toho všeho oblečení koukaly jen přivřené oči mrazem. Dnes bych možná našla i pár módních čepic na hlavě našich obyvatel.

Teď si pěkně hovím doma. Po dočtení Saturnina od Zdeňka Jirotky mám dobrou náladu, protože jsem si knížku opravdu nevybrala špatně. Všem ji doporučuji. Užívám si takovou nostalgickou náladu,relax a přemýšlení o dočtené knížce. Stává se mi často, že kolikrát musím přemýšlet nad knížkou i dva dny. Nad dějem a tak všeobecně nad povahou hlavních postav příběhu...

Dnešní den je k nezaplacení... :)

Problematika pomeranče

24. ledna 2010 v 19:51 | Anetka:-)
Strašně bych chtěla načít nějakou problematiku něčeho...Jenže nemám absolutní nápad.
Odpoledne mě toho napadlo až až a teď si prostě nemohu vzpomenout....

Snad zítra... :)

Ale na dnešku bylo něco kouzelného. Z okna se mi ta zima líbí,takže jsem vyrazila k babičce,jen tak :). Byla tam sestřenka. A jelikož jsem měla opravdu dobrou náladu, tak jsem donulila sestřenku, aby si nacpala celý pomeranč, velký jako pěst nejméně do pusy.

Bohužel jí ale popraskaly koutky úst a trochu to nemohla vyndat. Přemýšlím, že bych přiložila foto... Ale radši ne. Nechce se mi zveřejňovat osobu, která o tom neví. I když je to komické. Tak aspoň nějaký zážitek z nudného, ale nepromarněného víkendu... :)


Občas...

21. ledna 2010 v 20:29 | Anetka:-)

Já také občas sním...


Kdyby si každý člověk sepsal věci, kterých by chtěl v životě dosáhnout, nebo aspoň zážitky, které by chtěl uskutečnit, myslím, že jen čtvrt z toho seznamu by si myslel, že ji opravdu uskutečnit může. Že je to v jeho silách.

Jenže mým názorem je, že každý, kdo by tento seznam napsal, by už částečně ty sny uskutečnil, jen tím, že je dal dohromady. Život je krátký, ale rradost v něm si musí každý udělat sám. Ne podle toho, kolik má času, ale podle toho, kolik mu času zbývá.

svůj seznam napíšu. Ale radši bych ho vytesala do kamene, abych věděla, že s záplavou času zanikne. Doufám, že ten kámen bude moje mysl...

Krádež...

20. ledna 2010 v 20:57 | Anetka:-)

Bylo by sprosté,


kdybych nenavázala na -Článek BAu-, který mě velmi zaujal svým tématem, kvůli kterému se citím provinilá.

Zkrátka je pravda, že mladší slečny (řadím se tam se sklopenou hlavou také) kopírují z Deviantartu obrázky a vkládají si je na blog. Bohužel bez odkazu na majitele. Po uvážení mi došlo, že je to porušování autorských práv že?...

Mrzí mě, že to nikoho nenapadlo dříve, než BAuu. Je také pravda, že vlastní obrázky by měly opravdu větší váhu. No prostě souhlasím naprosto ve všem s BAu.

Trubka, trubička jsem, takže hodlám své činy napravit. Doporučila bych to i všem, kteří tuto hanebnost se mnou sdílí. Přidejme se a smažme to, co nepatří nám.

Je to krádež...

Články? Chce to změnu...

20. ledna 2010 v 20:47 | Anetka:-)

Píšu...


a jsem nadšená, že jsem si našla čas i na tuhle moji oblíbenou činnost. :)

Skvělé zimní probuzení..

15. ledna 2010 v 10:43 | Anetka:-)
Těším se, až přijdu domů... Něco sem napíšu, něco dlouhýho :)... Dneska mě chytla psavá :)

Do prdele...

30. prosince 2009 v 23:24 | Anetka:-)
Zjistila jsem....Že snad můj blog si čte nevítaný návštěvník...
A sakra...
Nějaký věci jsem si možná mohla nechat pro sebe, ale blog se mi opravdu přesouvat nechce...
Těch článků...
Haldy...
Hm..co mám jako dělat?
Rada? Jsem bezmocnáá... :/

Něco "mezi"

25. prosince 2009 v 20:35 | Anetka:-)
Je pár lidí a pár věcí o kterých bych se dalo říct, že jsou zcela nejhorší. Jenže nenapadá mě žádný člověk, ani žádné věci o kterých by se dalo jisto jistě říct, že jsou nejlepší. Možná, že když je někdo zamilovaný - to by ta dokonalá věc mohla být. Ale přeci jenom je to pocit, který si dělá co chce. Jednou je silnější jindy slabší. Tak to bych do dokonalosti neřadila.

Ale zcela vím, co bych zařadila doprostřed. Náladu - jako takovou. Ta se nedá nijak určit, pokud není dobrá nebo špatná.

Možná i lásku bych mohla řadit někam doprostřed. Já se sice teď s tímto pocitem potýkám ve slastných výšinách, ale objektivně vzato je vlastně taky "mezi" (nemyslím mezi nohama - vy sprosťáci, ale mezi dokonalým a nejhorším pocitem.)

Ale pořád jsme se nedostali k dokonalosti. Tam bych neřadila nic. Výběr bude asi na každém. :) Proto pro mě jsou všechny po-city veprostřed všeho...

Pohoda jahoda :)

11. prosince 2009 v 18:23 | Anetka:-)
Těšení a haůda čekání. Zaprvé na Vánoce a za druhé na dnešní akci! Strašně se těším. Jedu na Metalfirefest. Mmm to bude pochoutka pro moje uši :) Strašně se těším... Ale ty vánoce, jáááj...

Už mám předurčeno co dostanu. Ježíšek bude shovívavý - škoda, ale dostanu Brumli (malý hudební nástroj, vyluzující hudbu ve stylu trance) Mm... Dašlí super novinka:D

Mám tak dobrou náladu, že kdyby vedlě někdo stál, tak ho zulíbám asi... :D

To prázdno...

7. prosince 2009 v 21:21 | Anetka:-)
Občas uvnitř citím takové všemožné prázdno. Nevadí mi, nevnímám ho a jsem naučená s ním žít. Ale občas-opravdu málokdy- se mi připomene. Začne pálit zevnitř a já vím, že tam je. Když mám takový den, připadá mi to, jako bych dýchala špatný vzduch, jedla zkažené jídlo a měla závratě někde uvnitř těla.
Nevím, co s tím mám dělat. Jak to prázdno zaplnit. Možná to ani nejde a je to prostě součást mé osobnosti. Možná je to prostor,který bych mohla vyplnit pouze já sama-(...Jako nezabydlený pokojíček v bytě.Bez nábytku, pouze s holýma stěnama a je jen na mě, co tam vytvořím...).- Něčím, co by tam pobývalo po dlouhou dobu. Nečím, co by se tam zabydlelo, navyklo si na můj stereotypní život a líbilo by se mu tam.
Když se mi jednou za čas připomene, bádám a hledám způsob jak ho zaplnit. Možná se někdy zaplní a chce to jen čas. Nebo je to pouze v nerovnováze mého života a to prázdno vyvažuje tu část mé osobnosti, která jaksi strádá.

Takový ten 'prázdný' den přišel dneska... a já doufám, že už konečně rozlousknu tu slupku a přijdu k jádru věci. CO S TÍM. :)

Neplacené volno :D:))

4. prosince 2009 v 11:10 | Anetka:-)
Občas mě všechno tak nějak udivuje... Všechno okolo mě. Nevím, proč jsou lidé, kteří mají o mě jakési mínění špatné - a rozšiřují ho dál, když mě viděli sotva jednou. Ale to už není moje starost, ale jejich problém. Že?

Musím se přiznat, že jsem znovu začala číst Stmívání (Stephenie Meyer) - už po čtvrté. A je zajímavé, že mě to pořád baví. :) Tak mě napadá, že bych mohla zase obnovit seznam přečtených knížek :)

Dneska ležím (sedím) doma s chřipkou, píšu, čtu,piju čaj a jim kupu mandarinek. Víte co uplně nenávidím? Když najdu v těch mandarinkách haldu pecek. To si pak člověk ani nevychutná. Nebo taky nenávidím, když si udělám čaj - potom ho piju a mezi zubama mi skřípe vodní kámen z konvice. Ale ono těch věcí je dost, které se mi nelíbí... :)
... Občas je to docela pohoda udělat si takové volno. Kdybych ale nebyla nemocná, byla by to větší pohoda. :)

Really big fantazy :D

22. listopadu 2009 v 19:58 | Anetka:-)
Někdy mi přijde, že moje fantazie nezná meze... Před chvílí dávali večerníček-na který koukala samozřejmě sestra,já ne :D- a dávají 'Krysáci' no a jak tam zvířala mluvila, tak mě napadlo...

jak to lidi vymysleli, jestli je to opravdu tak?... Nebo to je jen naše bezmezná fantazie? Podle mě to bylo tak, že si to nějakej 'magor' vymyslel, děti tomu začali věřit , potom vyrostly .... a tak se to táhne až dodnes :)

Neříkám, že by nebylo žůžo, kdybych měla mluvícího psa. Doma by se mi hnedka spalo lépe :) Umíte si to představit? Místo štěkání by křičeli 'Zloděěějiii', 'Mám hlaaad' ... No, ale zase aby to nežalovalo. Možná že je to možný, dneska už se dělaj takový experimenty na zvířatech, že

Samý dobrůtky :D

19. listopadu 2009 v 19:55 | Anetka:-)
Všechno... Všechno je krásný. Dneska mám neobyvkle dobrou náladu a připadám si jak 'zkouřená' vším tím krásným.... Růžovým - i když ji nenávidím...
A když jsme u těch drog. Mám na to asi sporný názory. Jeden ano zkusit, a druhý ne nezkoušet.

Ano - kdybych věděla, že to bude jen na zkoušku... Což ale vím, že já se na všem chytnu. Ale musí to bejt dobrej pocit, vědět, že to zkusím, ale nebudu na tý droze závislá, že?...

Ne - když vím, že do toho spadnu, že se prostě neovládnu, což není moc pozitivní, ale tak jako tak by mě to k tomu táhlo.

Je to sporné, nemyslíte? ....
Ale říká se, zkusit se má všechno...
A Všeho s mírou neškodí....
 
 

Reklama