Moje řeči

Korálky

17. listopadu 2009 v 13:57 | Anetka:-)
Tak. Zdravím vás po úporném prodlouženém víkendu...
Nebudu se tady rozepisovat, co jsem o víkendu dělala, protože to stejně nikoho nezajímá :)

Tak jen bych chtěla říct, že doufám, že se mi vrátí psací nálada. Nějak mě ve středu opustila Múza a pořád a pořád ji nemůžu najít - ((... vytáhnem tvý múzy a hodíme je za tebe, kdo ty múzy zachytí, ten bude mít záruku opravdový kvality a ty jsi pěkný dezolát...) - hnedka mě napadla tahle písnička od Vypsaný fixy - dezolát. Pěkná písnička)

Strašně ráda jsem se dneska dívala na pohádky na nově a na Nevěstu na útěku. Už jsem se dlouho takhle neválela. Kdyby mě nebolela ta hlava a žaludek, tak by to byl luxus :) - neptejte se proč :D.

Stala se mi docela vtipná situace - no mně vlastně ne. Mám ségru, který je 5 a přišla domů s cucákama okolo krku, vypadá to jako korálky. A říkala mi, že si prej se sestřenkou hráli na prince a princeznu. Musela jsem se smát...

Identity...

11. listopadu 2009 v 16:22 | Anetka:-)
Párkrát jsem přemýšlela, co by se stalo, kdybych o sobě prozradila 'něco víc'. Vím, že bych to neudělala, protože tohle svoje soukromí mám až moc ráda. Navíc, kdybyste mě viděli, myslím, že by to bylo docela překvapení, že to píšu opravdu já.

No - možná věřili, ale moje vyjadřování mimo blog je naprosto - ale úplně odlišné. Né že bych byla nějaká 'hanbářka', ale nemluvím jako tady - tedy vlastně tady píšu a všechno se mi líp dokáže rozložit v hlavě, než když jen něco plácnu (... většinou nějakou volovinu...)

Ale co... Tohle je moje teritorium, a každý si o mě asi udělá obrázek vlastní... Myslím, že není potřeba ten váš obrázek nějak přibarvovat :))

Hromada a hromada času...

10. listopadu 2009 v 19:34 | Anetka:-)

Je možné, že ten čas tak letí?
Nudila jsem se na blogu a na co nepřijdu. Tento blog mám už 3 roky. Jakože jsem nestálice skoro ve všem, je tohle úspěch. Nevydržela jsem sportovat (Brrr... vážně ne)

Ale kdo jo? Kdo může říct, že už pomalu nějaký ten rok dělá jednu a tu samou věc? Kdo? Moc nás asi nebude. (Abych pýchou nepraskla...)

V autobuse jsem tak dumala nad velkým problémem, jak bych mohla změnit aspoň trochu svůj dosavadní život . Zní to obludně velce, ale já myslím nějakou malinkou změnu. Taky nad tím někdy přemýšlíte? Že vlastně žijete ve streotypu? Občas si připadám jak ručička od hodinek. Tik ťak...Tik ťak - pořád dokola... Ale bohužel jsem vymyslela prd a ořech - ovšem jako vždy. Nebylo to poprvé. Ale už...už bych to opravdu potřebovala.

(Kriste pane, kdo vymyslel prd a ořech? Dává to smysl? Vůbec ne... - Ale že by tento článek měl nějaký smysl, to se taky říct nedá - čili to slovo se sem hodí excelentně) :)

Co vy? Máte někdy takovémonstrózní úvahy? A kdyžby jo, přijdete na něco? :D....


Euforieee :))

10. listopadu 2009 v 19:21 | Anetka:-)
Mám strašnou radost. Opravdu - a částečně kvůli vám.
Na jednom blogu (- na tom normálním, nedydlinkovském, psacím) jsem obejvila zmínku o mém blogu. Takže tímto, bych jeho majiteli chtěla strašně moc poděkovat :)
Jsem maximálně nadšená, že se mi tu objevilo tolik komentářů.

Navíc mám novinku - teda nevím jak pro vás, ale pro mě uplně bombovou. K Vánocům konečně dostanu kytaru (ani si nevzpomínám, že bych tady o tom už kecala, ale kdyžtak mě zarazte :D...)
Bude takový 1. aktvní koníček. No není to nádhera? Navíc na jaře pojedu do Londýna.

Maximálně spokojená...

Podivín? Nikoliv...

2. listopadu 2009 v 20:01 | Anetka:-)
Zdravím všechny přítomné duše :)

Rozhodla jsem se, že by nebylo na škodu začít vás zdravit.

Znám jednoho člověka, konkrétně našeho učitele na angličtinu, který se chová jako strašný podivín. Chová se jinak, tak zajímavě. Má jiné metody vyučování - tak dotěrné a to jelikož proto, že pracuje hlavně s tím, co je uvnitř. Ne s mozkem, ale z hlavou.
Třebaže si musíme nová slovíčka podtrhávat žlutou barvou, kterou si mozek lépe pamatuje, nebo si kreslit do sešitu balónky, abychom nezapoměli, že v přítomném čase prostém - ve třetí osobě se přidává -s.

Zrovna jsmeměli první poslechy, když vyrokoval s tím, že máme zavřít oči a dodal, že třemi způsoby můžeme vypudit myšlenky. Prostě nemyslet na nic, než na ten text toho poslechu.

Dal nám na výběr:
,,Zavřete oči a představte si, jak plynou mráčky po obloze a že ty mráčky jsou vaše myšlenky, které plynou pryč.''
,,Zavřete oči a představte si, že máte tabuli popsanou vašimi myšlenkami a vy ji smažete.''
,,Zavřete oči a představte si, že jste slon, který se prodírá ostnatým křovím, které se vás ani nedotkne a vaše myšlenky jsou to křoví.''

Všichni se smáli, protože to bylo opravdu famózní. Tak jsme to všichni zkusili a ejhle...
Šlo to jako po másle. Úplně jsem si pročistila hlavu. Opravdu jsem se divila, prtože jsem myslela, že je to další ze stupidních her našeho divného učitele...

Prosím o POMOC s knížkou....☺

1. listopadu 2009 v 17:22 | Anetka:-)
Prosím - naléhavě, jestli by byl někdo ochotný mi doporučit nějakou dobrou knížku k přečtení? Moje zásoby mám už vyčerpané, tak prosím tady...

Děkuji....

1.Listopad....

1. listopadu 2009 v 15:59 | Anetka:-)
Ať koukám, jak koukám, na všech blozích vidím něco o 1.listopadu. I já bych ráda napsala, že je s tímhle datumem se neomylně blíží zima, ale to už by asi bylo na jeden server zimy moc.

Takže venku se nám to začalo barvičkama hýřit, což znamená že je ideální den na podzimní procházku někde podél lesa. Musí to být krása. Kdybych byla fotograf, asi bych byla u vytržení. Nevěděla bych, do čeho skočit dřív. Jestli vyfotit nejdřív tohle nebo tamto... Musí to být krása.

A tady z toho pohledu vlastně mají asi radost z každého ročního období. Na jaře všechno kvete, léto tomu přidá na kráse, na podzim má příroda barvu jak na paletě a v zimě je nádherný pohled na všechno (-u mě možná tak z okna)... Fotíte někdo? :))

A další radostná zpráva... Není hezké (na blogu) když vytvoříte 1. článek měsíce, že vlastně popisujete nepopsanou stránku? Joo.. tohle se mi líbí. Tím se budu utěšovat každý měsíc s přibývající zimou...

I ♥ Depress...

31. října 2009 v 22:45 | Anetka:-)
Abych řekla pravdu, nejlíp se mi píše, když mám špatnou náladu nebo depku. To druhý slovo se mi hnusí, je tak ledabylí - jako kdyby to ani nevyjadřovalo podstatu toho slova. Emo/tivní člověk si asi řekne 'Mám depku' a je spokojenej, jenže pro mě to znamená slovo, který nedokáže popsat ten stav. Už je prostě moc opoužívaný lidma, který třeba ani depku neměli.
Třeba takové 'špatné citové rozpoložení' mi asi řekne trochu víc, než depka. Možná je to synonimum, ale přeci jen je výstižnější (aspoň pro mě)...

V čem spočívá dnešní problém? Asi v tom, že se neumim bavit. Neumim si užít toho, co mám, ale spíš bažím po tom, co mít nemůžu. Docela mě to štve. Říká se, žij každým okamžikem, ale pro někoho to není tak snadný.

Chtěla bych jít na střechu a křičet. Copak to nevidíte? Jste slepí? Já to vidim. Žijeme všichni jak zvířata... Lidská 'rasa' je divnej druh. Když byste se na to podívali zeshora, jak bysme vypadali? Malinký chodící šedý tečky. Každej kouká jenom na sebe. Někdo si rozbije hlavu o obrubák a ten druhej ho překročí.

Nejsme normální. Měli by nás vyhladit, aby zbylo jenom pár jedinců, protože potom bysme si teprve uvědomili, co jsme zač... Krysy....

Nudný Podzim...

31. října 2009 v 17:31 | Anetka:-)
Dnes je opravdu divný den... Když koukáte z okna, všechno vás láká jít ven. A když se už už odhodláte, vezmete si (teda aspoň já) podzimní bundičku, rukavice s čepicí necháte doma, venku vás to pěkně nakrkne (teda aspoň mě)....

Protože tam je děsná zima až to zalejzá pod nehty... Brrr...
Takže zase nevím, jak mám ten dnešek zabít?...

Celý prázdniny utekly jak voda, už je obyčejnej víkend - už z poloviny pryč... A já vím, že jediný, co jsem dělala, bylo, že jsem seděla u počítače, nebo se válela u knížky.

Měli by pro nás - pro ty, co si neuměj vymyslet program - vytvořit nějakou plánovací agenturu. Nebo mít na internetu záchytný body aktivit, který se daj dělat v tomhle počasí. Ale to bysme to měli asi moc jednoduchý. Ani přemýšlet bysme nemuseli. Ale umíte si představit, jaká by to byla pohoda? Určitě bych neměla ani tak velkej zadek, protože by mi prostě někdo naplánoval sportovní 'vyžití' a já bych si řekla ''Okey, když nic jinýho nezbejvá''. Jenže já nejsem typ člověka, kterej si pomůže s touhle zarputilou situací sám. A kdo jo? ...

Ani běhat se člověku samotnýmu nechce, a když už se přesvědčí, že by to asi bylo zapotřebí, jednou vyjít na čerstvej vzuch, nesežene žádnýho dobrovolníka. Takže se vrací domů...

Vezme psa, se kterým se moc běhat nedá (s tím našim pometlem určitě ne...) - takže to nakonec skočí u desetiminutový procházky... Tak má to smysl?...

Já mám takovou teorii, že když se nudíte, je dobrý si vymyslet plán na další den, nebo klidně tejden. Prostě vezmete papírek, tak si sepíšete co vás napadne a přiřadíte k tomu nějakej čas. Docela to pomáhá prot nudě :))

Perlička :D

30. října 2009 v 18:39 | Anetka:-)
Co mě matka naučila...

1. Moje matka mě naučila NÁBOŽENSTVÍ: "Modli se, aby to z toho koberce šlo dolů!"
2. Moje matka mě naučila LOGICE: "Proč? Protože jsem to řekla!"
3. Moje matka mě naučila IRONII: "Ještě chvíli breč a já ti k tomu dám skutečný důvod!"
4. Moje matka mě naučila OHEBNOSTI: "Podívej se, jak máš špinavá záda!"
5. Moje matka mě naučila VYTRVALOSTI: "Nevstaneš odsud, dokud nesníš všechen ten špenát!"
6.Moje matka mě poučila znát POČASÍ: "Tvůj pokoj vypadá, jako kdyby tady před chvílí řádilo tornádo!"
7.Moje matka mě naučila ZÁVISTI: "Na světě jsou miliony nešťastných dětí, které nemají tak úžasné rodiče jako ty."
8.Moje matka mě naučila MATEMATICE: "Kolik chceš knedlíků? Tři? Dostaneš pět."

Toilet paper...

30. října 2009 v 16:37 | Anetka:-)
Na záchodě máme časopis, (-nebojte se, není to ani Leo, ani nic takového :D...) ale nějaký časopis o fotkách. Je to strašně zajímavej časopis. Leží tam už asi měsíc, ale já si ho prohlížím pořád dokola a na ty fotky mě pořád fascinují.

Kdybych si v hlavě pořád dokola přehrávala nějakou vzpomínku, tak by mě asi omrzela, tak se divím že to u těch fotek tak není...

Kdo ví, čím to je....

Z mého bloku :)

30. října 2009 v 11:44 | Anetka:-)
Takže, do galerie jsem po dlouhé době přidala nějaké moje čmáranice. Prosím vás, není to žádný umělecký vrchol, kreslila jsem to pouze já, takže prosím o shovívavost :)

Kreslím, protože mě to baví, ne proto, že bych to uměla...

xxxx xxxxxx

xxxxxxxx

xx

Jsou to jenom náhledy, skutečnou velist máte v Galerce (Tady) ...

V Jednoduchosti je síla...

29. října 2009 v 22:46 | Anetka:-)

Asi bych se mohla vyjádřit k novému kabátku mého blogu...

Ten prostředek - pentagram je moje práce. Kreslila jsem ho cca měsíc zpátky a je to trošku upravený...

Začátek všeho byla NUDA... To jedno velký morbidní ošklivý slovo, dokáže vytvořit docela pěkný malinký stvořeníčko. Teda aspoň pro někoho pěkné. Pro nějaké anti-čerňáky to asi nebude ideál krásy, ale já černou zbožňuju. V jednoduchosti je síla - jak s oblibou píšu :)

Jen aby jste si ale nemysleli, nevyznávám ani Satana, ani Boha, ani Aláha - prostě nikoho. Ne jeden by se našel... Jsem světoznámá tou mojí "Nirvanovskou" posedlostí, stává se z toho jakýsi "Cobainovský komplex" - odvodila jsem to z oidipovského komplexu, takže si asi dokážete představit, co to znamená.... Možná...

Ale dál, jen mám ráda černou (ne nevypadám jako "emo" ani nepotřebuju mít nábojnice okolo zadku, nebo pásek jak vytaženej z jehličí... jsem uplně normální ) a trochu trvdší muziku...

Toť vše, toť má maličkost... :)
___________________________

Dostala jsem se někam, kde jsem vůbec skončit nechtěla, takže se ptám Vás, jak se vám líbí tahle nová fasádička? :)

Zkouška talentu...

29. října 2009 v 21:30 | Anetka:-)
Je to krása, když se nečím dokážete potěšit... (Přitáhla jsem si bichli z knihovn od Stephenie Meyer Hostitele ... Strašně bych si tu knížku chtěla koupit - do vánoc to snad počká )

Navíc jsem dneska měla nějaké zvrhlé nápady - jako například, že jsem se pokoušela upéct buchtu, na kterou mi dala babička recept, totiž ořechovou. Jenže se to nějak zvrtlo do nenávratných končin a když jsem ji vytáhla z trouby, nebylo na pekáči skoro nic. Možná tak 1cm "vysoká mňamka" nepopsatelné barvy. Nechtějte vědět, jak to asi chutnalo... Rozbor? Jako syrová vejce - a přitom to fakt bylo hotový________ (...Dáte si?...Ještě zbylo =D)

Asi na tyhle věci nemám talent, tak k čemu já vlastně jsem? :D

Věrný přítel

28. října 2009 v 21:18 | Anetka:-)
Občas bych chtěla umět psát o blbostech... O takovém tom hezkém ničem. Jenže v tu ránu mě nic nenapadá...

Třeba proč jsou prázdniny? Kdo je tak nazval? Od slov ''prázdné dny''? Je to děsně logický, ale když si vezmeme čeština je celá divná. Např: Zeměkoule - země a koule - tohle slovo vymyslel opravdu nějaký 'chytrák'.

Už je 21:15 a já sedím u počítače... Stává se ze mě strašnej maniak. Ani nevím, na čem jsem na tom internetu závislá. Stejně s nikým nekomunikuju. Jediným přítelem je mi nuda. Což není potěšující zjištění.
Už ani nevím, o čem bych měla psát...
Jak se máte? :)
Aspoň vy se mnou komunikujte, prosím :)

Myšlenky zločince...

28. října 2009 v 21:07 | Anetka:-)
Občas bych si chtěla uchovat pocity - ne jen pouhopouhou vzpomínku. Vnímat to, jako by se to stalo teď. Vybavit si každou vteřinu, každé slovo,pohyb. Prostě všechno. Jenže mi přijde, že každou sekundou se ty pocity mažou... Blednou... A mně pak nezbyde nic jiného, než černobílá vzpomínka, toho okamžiku.. Občas pomůže fotka, ale nevyjádří MŮJ pocit. Škoda, že se nedají myšlenky nějak vyfotit... To by byl vynález (Takže směle do toho, vědci)

Takže jsem zastánce deníčků. Je to fikaná věc. Dá se tam všecko všecičko napsat. Popsat každou vteřinu. Jenže občas je problém, když si to přečte nějaká nežádaná osoba. Osobně deníček nevedu - jen tenhle internetovej. Na druhou stranu je to asi sranda číst si to zpátečně... :)

Další den mé maličkosti...

14. října 2009 v 20:00 | Anetka:-)
Dnes byl den "D". Vsadila jsem na podzimní bundu, což se mi opravdu nevyplatilo. Hodinu jsem chodila po městě v mokrých botech s promáchanýma nohavicema až k lýtkům. Čepice a rukavice nějak zůstaly doma... Takže opravdu supr... xD

Taky vás tak ty reklamy štvou?... Přijde mi, že jich mezi ty filmy cpou víc a víc. A v rádiích už je toho taky dost - dokonce jsem objevila jednu reklamu v knížce. To mě fakt naštvalo, tak jsem tu reklamu vytrhla - zmačkala a zahodila. Hned mi bylo o trochu líp. :)

Doufám, že jste měli lepší den než já a že si toho "krásného" počasí užíváte. :)xD

EDIT: Úplně jsem zapoměla říct, že mě políbila Múza. Můj nálad byl udělat si plakát Nirvany. Tak jsem se do toho pustila a mám z něj docela radost. Asi je to lepší, než si ho koupit. Většinou, když si něco udělám sama, vážím si toho víc a mám o hodně větší radost. Až to bude dotvořené, přidám nějaké foto. :)

Gold Summer.... Please, come!

13. října 2009 v 21:44 | Anetka:-)
Tento den musím napevno zaznamenat do svoé jak počítačové, tak té opravdické paměti.
13.10.2009 - Dnes poprvé sněžilo. SNÍÍÍíííh....
Už se to řítí plnou rychlostí - ta zima... se zimou.... Jak jsem psala - nenávidím ji...
Navíc si musím koupit nové botky do nepohody... - v tomhle NEČASE to jinak nevidím.

A ještě navíc vás tu tak strašně zanedbávám, až je mi z toho hanba. Ale to by nebyl článek, kdybych se jen omlouvala. Vezmu tedy z jiného soudku...

Školy už nám uběhly cirka dva měsíce. To to letí, že? Ranní vstávání se hned stane horším a horším. Vstávat do tmy - to je teprve katastrofa. Připadá vám, že je ještě půlnoc - ale zdání klame. Ta Zima nás všechny oblbuje a to se mi OPRAVDU nelíbí.

Napadla mě nová blbůstka, kterou bych se mohla zabavit v CHLADNÝCH zimních večerech (neznamená to, že je to jen práce během těchto tří ZIMNÍCH měsíců) Naučila jsem se plést "Náramky přátelství". Je to vcelku jednoduchá prácička, ale zdlouhavá, takže zaplácnu mega času pletením... a pletením. Myslím, že to asi všichni budete znát... (myslím...)

Ale jaksi se nemůžu vzpamatovat z dnešního... prvního SNÍŽKU. Bylo mi opravdu smutno. Už je tady - mrcha jedna. Ale vezměme to z lepšího konce. Vánoce jsou tady... Tedy bzro po prvním SNĚHU. Pak bude druhý sníh, třetí.... až nekonečné množství. Brr... Mám z toho husí kůži.

Nechci se koulovat, ani být bombardovaná těma frackama okolo...

Ale až tohle všechno přejde... Přijde Jaro - ááách - jaká úleva aspoň o něm psát. Hnedka je mi tepleji.... :))

Globální oteplování říkáte, jo?...

19. září 2009 v 21:46 | Anetka:-)
To starý mizí, ale něco novýho přichází...

U lidí to chápu, ale proč musí odcházet léto? Proč mě musí opouštět se surovostí a předpovědí zimy?Chladna?...
Proč mě musí připravit o sluneční brýle? Proč kvůli tomu musím vstávat za tmy a chodit domů v úplné nevidomosti? Proč je to tak kruté?
Já nechci konec. Možná to bylo dlouhé, ale můj mozek asi ještě neuvědomil jak přemýšlet v zimě, bez solárního ohřívače, nebo já nevím. Zima mi nikdy nedělala velké problémy, když jsem ji nikdy neměla ráda.

Slova typu - Tma, zimní bunda, lyže nebo náledí - mě vždycky přiváděly do rozpaků. A co teprv čepice nebo mráz? Tohle prostě moje tělo neustojí. Je to pro něj moc hrr...
Kdyby aspoň globální oteplování znamenalo, že se má opravdu oteplovat... Byla bych spokojená. Takhle budu další čtvrt rok trpět v zimní bundě, šálou okolo krku a v čepici s bambulej...

Dny..

15. září 2009 v 20:54 | Anetka:-)
Strašně mě štve, že dny jsou tak krátký. Dnes jsem nestihla tolik věcí. Připadá mi, jako by dnešek ani nebyl, protože neměl pro mě žádný význam. Nic se nedělo.
Prostě prázdný den.
Odporuje si to, ale dnes jsem měla den nabitý. Ráno o půl šesté vstávačka a šupem na bus. Rychle jsem dohonila v učení co se dalo a odpoledne jela domů. Ve čtyři jsem přijela a šla ven. Potom mě vyčerpaly holky na Tae-bu...
A teď šup do postele :(... Strašnej stereotip. Myslím, že za chvíli asi někde skolabuju. Ale asi jde o zvyk..
 
 

Reklama